Líbí se vám, jak v České republice dopadly eurovolby?Anketa
Vladimir Putin v rámci návštěvy Číny podepsal či zprostředkoval několik desítek obchodních kontraktů, mezi nimi významný „plynový deal". Do jaké míry může nahradit případný výpadek prodeje plynu a ropy na Západ právě prodej Ćíně? A do jaké míry si vlastně my, Evropa, můžeme dovolit se na ruský plyn „vykašlat"?
Rusko má dost velké rezervy na to, aby dokázalo obsluhovat jak Evropu, tak i Čínu. Kromě toho má Čína zajištěny již nyní dostatečně diverzifikované dodávky, včetně schopnosti přijímat zkapalněný zemní plyn. Přestože se o kontraktu hodně hovoří a má nepochybně svůj geopolitický význam vzhledem k časovému kontextu událostí, Čína není typ země, která se spoléhá jen na jednoho dodavatele.
Obchodní a energetické vazby mezi EU a Ruskem jsou výhodné pro obě strany. Ekonomiky Ruska a EU se vzájemně doplňují a jsou propojeny dobrou infrastrukturní sítí, která je navíc doplněná Nord Streamem a pravděpodobně i South Streamem. To jistě neznamená jednostrannou závislost (která není vhodná ani pro odběratele, ani pro dodavatele), ale je v zájmu obou stran mít urovnané a stabilizované vztahy.
Pokud se „někdo“ snaží tuto logickou vazbu narušit, měla by především EU být na pozoru a ne ještě hrát roli užitečného idiota.
Jedním z mnoha budoucích úkolů EU je pokusit se o nějakou bližší koordinaci energetických politik – např. zemní plyn nemusí hrát v energetickém mixu takovou roli, i když vzhledem k podpoře obnovitelných zdrojů energií, kde právě zemní plyn hraje podpůrnou roli, to není příliš pravděpodobné. Pak si EU musí říci, že pokud nechce odebírat zemní plyn z Ruské federace, odkud ho tedy odebírat bude (a také za jaké ceny). Hodně se hovoří o tom, že budeme dovážet břidličný plyn z USA. Je to pozoruhodná úvaha už jen v tom, že USA má zatím plyn jen pro vlastní spotřebu, a naprosto chybí infrastruktura pro zpracování plynu (tj. zkapalnění), včetně speciálních tankerů, a přijímacích terminálů v EU s dostatečnou kapacitou. Hovoříme o několika desítkách miliard dolarů investic jen k vybudování takovéto infrastruktury. Opravdu jsme si jistí, že se americký plyn vyplatí? A jsme si tak jistí, že vůbec v USA bude dost plynu na vývoz, když už dnes se o břidličném plynu hovoří jako o bublině?
Fotogalerie: - Za Rusko a proti fašismu na Ukrajině
Můžeme jistě uvažovat např. o Kataru apod., který v současné době obsluhuje např. Japonsko či Jižní Koreu, ale pak si také musíme říci, za jaké ceny se to děje, cca o jednu třetinu vyšší než v Evropě.
Psali jsme:
Vladimir Putin je...Anketa
V ruských médiích se před Putinovou návštěvou Číny zdůrazňuje, že obchodní vztahy s Čínou mohou být do roku 2020 až dvojnásobné, mohou se zintenzivnit i ve zbrojní oblasti, v oblasti investic na Sibiři... Je to jen ukazování ramen na Západ ve smyslu „my se na vás můžeme vykašlat", nebo na Rusko skutečně čeká ,,zářná" budoucnost v partnerství s Čínou a dalšími zeměmi BRICS?
Již nyní má Ruská federace s Čínou velmi intenzivní a, dalo by se říci, i přátelské vztahy. Americká noční můra se materializovala již ve vojenské spolupráci Ruska a Číny v rámci Šanghajské organizace spolupráce. Trojúhelníková diplomacie USA se nám tady poněkud zdeformovala. Zatímco dříve vrchol trojúhelníku zaujímaly právě USA, které měly separátně lepší vztahy se SSSR a Čínou než obě tyto dvě země mezi sebou, teď je to Čína, která má separátně lepší vztahy s USA a Ruskem. Na rovinu řečeno, v partnerství Rusko – Čína je Čína bezesporu ta silnější. Nejen počtem obyvatelstva, ale i ekonomickou výkonností. Rusko může nabídnout svou špičkovou vojenskou techniku, kosmický průmysl a surovinové zdroje na obrovském více méně prázdném území – přičemž zrovna oblast východní Sibiře je Číňany intenzivně zabydlována, což bezesporu bude mít své geopolitické implikace. Čína není žádné sluníčko sedmitečné a spoléhat se na ni při „zářné“ budoucnosti Ruska by bylo poněkud nemoudré. To ovšem neznamená, že země BRICS nemohou najít v řadě ohledů společnou řeč k tématům, která se Ruska dotýkají. Bezesporu v řadě záležitostí finančních – reforma MMF, včetně hlasování, používání vlastních měn (nikoliv dolaru) při bilaterálních obchodech, vzájemné investice, rozvojová banka BRICS, to vše jsou kroky, jejichž realizace by mohla zemím BRICS přinést prospěch a koneckonců nejen jim.
Současný vývoj na Ukrajině způsobuje určitý únik kapitálu z Ruska, může poznamenat jeho ekonomický růst. Jaké škody může Rusku přinést případná obchodní válka, s embargy na dovoz potravinových komodit, high-tech výrobků a s omezenými možnostmi importu ruských surovin apod.? A abychom to otočili, co by způsobila tato obchodní válka Západu, zejména Německu?
Ekonomický, nebo, nedej bože, jiný typ konfliktu absolutně není v zájmu ani EU, ani Ruska. Na tom může mít zájem jedině někdo úplně jiný, kdo se snaží zabít dvě mouchy jednou ranou – oslabit Rusko a dostat EU totálně do svého vlivu (přes TTIP).
V určitých oblastech paradoxně může Rusku embargo pomoci mobilizovat jeho vlastní zdroje, jejich lepší používání a vytvoření národních ruských struktur.
Celkově ovšem platí, že ekonomické embargo je pro obě strany poškozující.
Patříte k významným kritikům smlouvy TTIP, která má dle svých proponentů nastolit volnější obchod mezi EU a USA, publikovala jste na toto téma rozsáhlý článek. Co by laický český čtenář měl jednoduše o této smlouvě vědět a na co by se měl ptát svých politiků a médií? V čem je dle vás ohrožen průměrný český člověk či průměrná česká firma?
Velmi stručně by se měl ptát, co dohoda přinese. Proč se hovoří o vzniku tisíců nových pracovních míst, když dohody tohoto typu naopak vedly k zániku pracovních míst. Proč se hovoří o odstranění cel, když již nyní jsou cla mezi EU a USA tak nízká, že to nehraje žádnou roli. Obecně: Měl by se ptát PROČ o tu obchodně – investiční dohodu USA tak hrozně moc stojí a tak enormně tlačí na pilu, když již dnes ani obchodu, ani investicím vzájemně nic nebrání?
Jelikož cla nehrají žádnou roli, půjde s velkou pravděpodobností o netarifní překážky – americké standardy jsou v řadě oblastí (i v sociální!) podstatně nižší než evropské. Jsou zde velké obavy z toho, že bychom se mohli např. u potravin dostat na úroveň USA, což by byl jednoznačný regres. Je tu hrozba arbitráží dle doložky ISDS, která umožňuje nadnárodním firmám žalovat státy, pokud nějakým způsobem ohrozí jejich zisky. Nevíme, jak by tato doložka byla v dohodě přesně formulována. Ale máme již dost zkušeností z celého světa, že je potřeba se mít maximálně na pozoru.
Dohoda TTIP ale nemá sloužit jen zájmům amerických korporací v dalším závodě ke dnu. Dominantně jde o geopolitiku – tj. USA chtějí EU oddělit plně od Ruska a dostat ji intenzivněji než kdy předtím pod svůj vliv.
Lidé mající averzi k USA se v posledních dnech utěšují vidinou spuštění tzv. ruského projektu „Dvouhlavý orel", tedy stanovení padesátirublové zlaté mince coby rezervní měny, která by měla být alternativou k dolaru. Co soudíte o významu tohoto projektu? Je možné, že tato akce či nějaká jiná snaha v nejbližších letech vytěsní dolar z pozice hlavní rezervní měny?
O projektu „Dvouhlavý orel” nevím dost, abych mohla udělat podrobnou analýzu. Obecně ovšem platí, že zlatý standard je ekonomický nesmysl, s deflačním (a tedy recesním) charakterem. To už dobře věděl J. M. Keynes, když již ve 20. letech minulého století považoval zlatý standard za přežitek a ohledně finanční politiky jistého W. Churchilla (který ekonomiku Velké Británie značně poškodil) napsal sžíravou publikaci.
Vytěsnit dolar z pozice internacionální měny (jedna z jejich součástí je rezervní) není tak snadné. Američané si pozici dolaru nastavili už v roce 1944 na Bretton-Woodské konferenci a dolar jim dodnes slouží jako opěrný pilíř jejich moci a poskytuje jim značná ekonomická privilegia. I proto mohou provozovat hospodářskou politiku, která by pro jiné země byla nemožná.
Snahy po oslabení dolaru tu nicméně jsou. Koneckonců právě alternativy k dolaru se staly jednou z hlavních agend prvního setkání zemí skupiny BRIC v roce 2009 v ruském Jekatěrinburgu. Jedním z kroků může být silnější měnová koordinace, používání měn skupiny BRIC (kde ovšem podstatně atraktivnější než rubl bude čínský yuan) apod. Z globálního měřítka je Keynesova idea, který byl velkým odpůrcem dolaru jako hlavní internacionální měny, globální měny bancoru nepřekonaná. (Bancor je název jednotné globální měny, kterou na konci druhé světové válce v Bretton Woods nastínil John Maynard Keynes, nicméně nebyla realizována. Podle Keynese měla být bancor neutrální měnou se samoregulací proti zvyšování schodků mezi dluhy a kumulujícími pohledávkami, v níž mělo být uskutečňováno veškeré obchodování. Měla být též kryta 30 komoditami, jejichž hodnoty by současně stabilizovala, a jednou z nichž mělo být zlato. Zdroj: Wikipedie.) Ale politicky jsme k tomu nejspíš ještě nedozráli.
Minulý týden jsme volili do Evropského parlamentu. Evropská ekonomika je liberálními ekonomy označovaná jako těžkopádná, s vysokými náklady práce a velkou mírou regulace. Vy zase vyrukujete s tzv. závodem ke dnu, tedy neustálým snižováním ceny práce apod. Je ekonomika EU a euro skutečně tak na odpis, jak se někdy říká? Jaké jsou dobré a špatné scénáře pro nejbližší léta?
EU by vůbec nebyla na odpis, kdyby se řídila tím, že to nejcennější, co kdy měla, je právě sociální stát. Jenže ho místo toho začala považovat za haraburdí, které je potřeba odstranit a ještě k tomu začala přijímat šílené, nefunkční a restriktivní dokumenty jako je třeba fiskální kompakt.
EU veškerou svou energii vyplýtvává na to, aby se nerozpadla a stává se pasivní součástí, či spíše kořistí projektů jiných velmocí, pro které může být atraktivní odbytiště. Odrazem je i intelektuální prázdno jejích „lídrů”, kteří jako kolovrátek opakují řadu politických klišé. Podívejte se, jak si EU počínala při krizi na Ukrajině – to je absolutní politický amatérismus.
Evropa, která dávala světu grand ideje - velké myšlenky, je pryč. Pusto, prázdno, které vyplňují sílící nenávistné fašizoidní tendence, monstrum, které ožívá vždy, když lidé zažívají sociální úpadek a útlak.
Hovoří-li se o vzestupu nových ekonomik BRICS, hovoří se logicky i o úpadku USA coby nejzadluženější země na světě, kde začala finanční a hospodářská krize. Zastánci USA však zdůrazňují, že jde stále o velmoc s nejvýkonnějšími výzkumnými pracovišti, mocnými korporacemi, celosvětovými obchodními vazbami apod. Co tedy dle vašeho odhadu čeká dnešní nejmocnější ekonomiku světa?
Záleží, jestli se na USA budeme dívat jen ekonomicky, nebo geopoliticky. Z hlediska geopolitického má moc tři součásti: Vojenskou moc, kde je převaha USA obecně drtivá, především rozmístěním jejich základen po celém světě. K tomu si připočtěme NSA, působení tajných služeb atd. Jenže už i ty chytřejší z USA vědí: To, že mám všude vojsko, neznamená, že dokážu dosáhnout cíle ovládnutí země, leda tak, že z nějaké země udělám zhroucený stát (failed state) a pak nevím, co s chaosem – tedy, pokud mým cílem není šílená snaha řídit chaos. To, že špehuji každého všude neustále, neznamená, že umím s kvadriliony informací zacházet a že je umím vyhodnotit tak, aby mi to přineslo náskok před jinými zeměmi.
Druhý pilíř moci je ideová atraktivita, která se šíří mnoha kanály – hollywoodská produkce zde hraje velice důležitou ideologickou roli, aniž by si toho většina konzumentů jakkoliv byla vědoma. Naštěstí takoví hrdinové jako je Edward Snowden poskytli lidstvu cennou službu pro odhalení skutečné podstaty „země neomezených možností”.
Třetí pilíř je ekonomika: Z tohoto hlediska jsou USA zemí s obrovskou nerovností, komplexním zadlužením, v řadě ohledů katastrofální infrastrukturou, rozkládajícím se školstvím (kromě špičkových univerzit) a zoufalým předraženým zdravotnictvím, které si mohou dovolit jen bohatí. Jediná ekonomická páteř USA je vojensko-průmyslový komplex, který je rovněž cenný z hlediska vědy a výzkumu – ale uvědomme si pak, jak zásadní roli hraje při formování zahraniční politiky USA... Druhým silným bodem USA je dolar – bez přehánění nemít Spojené státy dolar, byly by už dávno ve velice vážné ekonomické situaci. Platit dluhy ve své vlastní měně, kterou si mohu tisknout bez omezení, je výhoda, kterou hned tak nikdo nemá. I proto se, nikoliv pouze ironicky, říká, že skutečným vládcem USA není prezident, ale Pentagon a Wall Street.
Spojené státy jsou bezesporu odcházející hegemon, který bude řešit i domácí problémy – nástup hispánské menšiny, která se stane okolo roku 2040 majoritou s podstatně jinými kulturními vzorci než dosavadní bílá protestantská většina. Problém nerovnosti je v USA na úrovni nějaké banánové republiky, zcela mimo kontext vyspělých zemí. Geopolitický přechod – odchod hegemona je ovšem riskantní situace, neboť jen málokdy odejde dobrovolně, obvykle má tendence o své postavení bojovat... USA se snaží podpořit svou geopolitickou pozici dohodami TTIP – namířenými proti Rusku, a TPP – namířenými proti Číně. Pokud tyto projekty nakonec budou realizovány a spolu s nimi i ruské a čínské kontraprojekty, můžeme se velice rychle dostat do situace války bloků...
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
