Vladimir Putin v rámci návštěvy Číny podepsal či zprostředkoval několik desítek obchodních kontraktů, mezi nimi významný „plynový deal". Do jaké míry může nahradit případný výpadek prodeje plynu a ropy na Západ právě prodej Ćíně? A do jaké míry si vlastně my, Evropa, můžeme dovolit se na ruský plyn „vykašlat"?
Rusko má dost velké rezervy na to, aby dokázalo obsluhovat jak Evropu, tak i Čínu. Kromě toho má Čína zajištěny již nyní dostatečně diverzifikované dodávky, včetně schopnosti přijímat zkapalněný zemní plyn. Přestože se o kontraktu hodně hovoří a má nepochybně svůj geopolitický význam vzhledem k časovému kontextu událostí, Čína není typ země, která se spoléhá jen na jednoho dodavatele.
Obchodní a energetické vazby mezi EU a Ruskem jsou výhodné pro obě strany. Ekonomiky Ruska a EU se vzájemně doplňují a jsou propojeny dobrou infrastrukturní sítí, která je navíc doplněná Nord Streamem a pravděpodobně i South Streamem. To jistě neznamená jednostrannou závislost (která není vhodná ani pro odběratele, ani pro dodavatele), ale je v zájmu obou stran mít urovnané a stabilizované vztahy.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
