Vladimir Putin  v rámci návštěvy Číny podepsal či zprostředkoval několik desítek obchodních kontraktů, mezi nimi významný „plynový deal". Do jaké míry může nahradit případný výpadek prodeje plynu a ropy na Západ právě prodej Ćíně? A do jaké míry si vlastně my, Evropa, můžeme dovolit se na ruský plyn „vykašlat"?

Rusko má dost velké rezervy na to, aby dokázalo obsluhovat jak Evropu, tak i Čínu. Kromě toho má Čína zajištěny již nyní dostatečně diverzifikované dodávky, včetně schopnosti přijímat zkapalněný zemní plyn. Přestože se o kontraktu hodně hovoří a má nepochybně svůj geopolitický význam vzhledem k časovému kontextu událostí, Čína není typ země, která se spoléhá jen na jednoho dodavatele.

Obchodní a energetické vazby mezi EU a Ruskem jsou výhodné pro obě strany. Ekonomiky Ruska a EU se vzájemně doplňují a jsou propojeny dobrou infrastrukturní sítí, která je navíc doplněná Nord Streamem a pravděpodobně i South Streamem. To jistě neznamená jednostrannou závislost (která není vhodná ani pro odběratele, ani pro dodavatele), ale je v zájmu obou stran mít urovnané a stabilizované vztahy.