Nové kometě francouzské politiky prezidentu Emmanuelovi Macronovi značně klesla popularita. Čím to je?

Současný pokles popularity není ničím překvapivým. Nesmíme zapomenout, že Macron vyhrál v prvním kole s 8,6 miliony hlasů. Druhá Le Penová měla o pouhý milion hlasů méně. Takže těch 8,6 milionů je reálný počet voličů, kteří si ho vybrali jako svého kandidáta číslo jedna. Z toho velká část voličů se rozhoduje jen na základě marketingu. A ten měl Macron opravdu špičkový. Na jeho mítincích působili placení podporovatelé, kteří na pokyn daný přes smartphony tleskali nebo provolávali Macronovo jméno. Nevýhodou takto získaných voličů je jejich nestálost a to, že se rozhodují podle současných trendů. A jelikož Macron nepřinesl, a ani nemohl, žádné okamžité řešení jejich ekonomické situace, rychle se od něj zase odvrátili. Druhé vysvětlení pak spočívá v tom, že role francouzského prezidenta má svůj historický model v postavách francouzských králů. Prezident má vždy velký potenciál sjednotit lid. Sám jsem znal Pařížany, kteří volili v prvním kole Mélenchona a pak šli do Louvru slavit vítězství prezidenta Macrona. Macron měl velký potenciál také napravo, protože francouzská pravice velmi tíhne k prezidentovi s autoritou, který se umí rychle rozhodovat. Nástup do funkce se Macronovi velmi vydařil. Francie byla na politickém výsluní. Macron se setkal během chvíle s Putinem, Merkelovou, Trumpem a mnoha dalšími světovými politiky. Takže dva měsíce se zdálo, že Francie je zase uprostřed dění. Ale i tento efekt pominul. Místo reálných změn Macron sází na komunikaci a na svůj bezchybný mediální obraz. Otázkou je, zda se mu povede nastartovat francouzskou ekonomiku v příštích měsících tak, aby to pocítili běžní občané. Pokud ne, jeho popularita bude dál klesat.

Nehrozí Macronovi, že dopadne jako jeho předchůce Hollande, jehož popularita dostoupila do závratných nížin?

Předem nelze vyloučit nic. Macron je podstatně jiný než Hollande. Hollande byl přese všechno pořád typický socialista zatížený ideologií a velkým stranickým aparátem. Macron má proti němu mnohem větší pole působnosti. Mně osobně Macron spíš připomíná bývalého italského premiéra Mattea Renziho, který byl taky velmi mladý a hezký a měl snahu provést liberální reformy. A skončil hůře než Hollande. Hollande si v klidu užívá svůj štědrý prezidentský důchod. Navíc si občas dovolí poškádlit Macrona nějakou dobrou radou, což je samo o sobě absurdní. Zajímavé bude spíše sledovat osud Macronovy strany En marche, kterou už teď provází mnoho skandálů. Ty plynou jednak z osobních selhání nezkušených poslanců, ale jsou i systémové – některé stranické buňky si stěžují na autoritativní řízení vedení strany, její nejasný status a cíle. Vidím reálnou možnost, že se celé hnutí spíše daleko rychleji rozpadne, než že by Macron kvůli své nepopularitě odstoupil.

Ve svém nedávném komentáři píšete, že „Francie v posledních letech vyniká tím, že namísto řešení skutečných problémů, jako je nezaměstnanost, stěhování firem na východ, rostoucí potíže s migrací, vytváří nové problémy, které nikoho netlačí“. Je to tím, že závažné problémy, vámi výše vyjmenované, neumějí politici vyřešit, a tak odvádějí pozornost „řešením“ těch nepodstatných?