Donald Trump podle průzkumů veřejného mínění přišel o dvě procenta popularity kvůli reakci za údajný chemický útok ze strany Bašára Asada. Američané další vojenské akce v zahraničí příliš nepodporují. Proč rozhodnutí nepřineslo Trumpovi politické body?
Zdráhám se odpovědět na otázku médií na téma, jestli měl Donald Trump s tím útokem den počkat, ale ani za den by nic víc nezjistil. Mě fascinuje, jak je svět manipulovatelný, kromě toho má prezident možná lepší informace než my. Zodpovědně to na místě – vyjma několika agentů – nemůže vysvětlit nikdo a všechny verze mohou být reálné. Mohli skutečně bombardovat nějaký sklad s chemikáliemi, které se pak rozptýlily do ovzduší, ale příliš logiky to nedává. Prezident Asad nebyl v situaci, kdy by to zrovna potřeboval. Podobně jako se sestřelení letadla na Ukrajině svádělo na Putina. Putin je Putin, ale není blázen. Trump udělal, co udělal, mohl chtít vyzkoušet reakce. I z komentářů vyplývá, že dopředu o tom věděli Rusové a Sýrie a byli připraveni.
Prozaická varianta je, že rakety byly modernizovány a bylo potřeba se zbavit starých. Vývoz zbraní je pořád nejlepší byznys. Dopátrat se pravdy je ve světě internetu moc těžké. Kolik demonstrovalo lidí na Václaváku v osmdesátém devátém, nikdo nedokázal spočítat – a je to kousek. My bychom chtěli komentovat něco, co se odehrává tisíce kilometrů od nás. Nejde o iluze o Asadovi, ale co bude po něm? Může být jen hůř. Naše představy, jak se dá řídit Rusko nebo Čína, s řízením maličké České republiky, kterou stejně řídit neumíme, jsou zcestné. Chtěli bychom řídit svět, který je neskutečně složitý.
Několikrát jste v našich rozhovorech upozorňoval, že se blíží třetí světová válka. Může být tohle její počátek, nebo je to přehnané? A hrozí vypuknutí přímé války mezi velmocemi v Sýrii a zapojení pozemních sil USA?
To je jasné, dokonce může začít tak jako první i druhá světová válka. Nenápadně. Začne zhroucením evropské civilizace, což bude hodně těžký a pomalý konec.
Co myslíte zhroucením evropské civilizace?
Bude převálcována prostými počty. „Marksová-Engelsová“ a její podpora rodin vrcholným způsobem přiláká zejména ty, co rodí děti za účelem zisku. Na jedno dítě by měly být dávky, na druhé poloviční a na třetí žádné. Třetího potomka by si měl pořídit jen ten, kdo na to má, nikoliv obráceně. Rodí se dost dětí, ale kdo zkoumá, co za děti se rodí, čím obohatí společnost? Jejich rodiče a prarodiče třeba nikdy nepracovali. Budou pracovat na zlepšení naší země? Nikdo se takové věci neodvažuje říkat, jinak se do něj hned pustí.
Stačí se podívat na porodnost ve světě. Bohužel roste v těch zemích, které nejsou schopny takové množství lidí samy uživit; a to se bude zhoršovat. Když my děláme rodinnou politiku s tím, že zachráníme Evropu, je pozdě. Z globálního hlediska se nic neděje. Evropané si myslí, že jsme pupkem světa, ale nejsme ničím. Navíc, i kdyby vybuchly všechny jaderné zbraně, tak podle výpočtů země přežije. Bude na ní méně obyvatel, ale přežila i jiné věci.
Právě, že se objevují alarmistická prohlášení, že jsme na pokraji třetí světové války. Jsou takové úvahy reálné?
Jsou racionální, protože vše může začít nejjednodušším způsobem. Podobně, jako když v hospodě vezme někdo lahev a praští opilého hosta. V tu chvíli dojde ke rvačce, je těžké zjistit, kdy začala, a celá hospoda se pustí do boje. Každá záminka je dobrá, ale jak se to jednou rozjelo, nedá se to zastavit. Člověk se bojí říkat takové úvahy, aby ho milovníci míru nenapadli, ale z globální hlediska by se řada věcí válkou vyčistila. Milovníci míru to nepřipustí a budou bojovat za mír, dokud nezůstane kámen na kameni. Jestli to začne, my na to máme minimální vliv. Česká republika nebude ten, kdo to vyvolá, ale těch míst, kde se to může odehrát, je strašně moc. Stačí, aby Korejci nedostali uhlí z Číny.
Psali jsme:
Jak popsat současné nastavení poměrů, vztahů mezi USA a Ruskem s ohledem na dění v Sýrii? Slýchali jsme, jak se vztahy po nástupu Trumpa zlepší. Jsou poslední události ohrožením dobrých vztahů?
Nepřikládal bych tomu takovou důležitost. Je to jako v rodině, když se manželé pohádají, tak někdy hádka vyvolá zlepšení a utužení vztahů. V tomto případě jde o drobnou roztržku, co nic neznamená, nelze z ní nic vyvozovat. Až se sejde Trump s Putinem, najdou společnou řeč a učiní první kroky. Osobní vztahy jsou mezi vrcholnými politiky světa důležité. Zda jsou dobré, či špatné, může mít dalekosáhlé následky. Této epizodě bych nepřikládal větší význam, než by měla. Když Turci sestřelili ruský bombardér, byla reakce téměř nulová, což vedlo k tomu, že se Rusko s Tureckem sblížilo. Takže bych nečinil závěr, že jsme ve studené válce. Spíše mám strach, že z náhodného konfliktu může vzniknout něco velkého. Výsledek může být fatální, z drobného místního konfliktu může vzniknout konflikt, který nepůjde zastavit. Podobných aférek bylo a bude ještě spousta.
Pokud tedy jde o vlastní chemický útok, objevují se různé verze příběhu. Která je ta „vaše“?
Moje se přibližuje k tomu, i když je založena na vodě, že použité chemikálie klidně mohou být Asadovy, nevylučuji ani sklad ze starých dob. Je možná verze, že šlo o běžný útok, který zasáhl sklad. Jiná věc je, jestli věděli, co je to za sklad. Pokud to věděli, museli vědět, co to udělá. Pak je otázka, zda to bylo úmyslně.
Nezpůsobí intervence Spojených států nakonec nestabilitu v Sýrii tak, jako jsme to viděli už v minulosti například u Afghánistánu nebo Iráku?
Uvedu to na jednoduchém případu. Bývá pravidlem, že když přijde do úřadu nový ministr, tak je horší než ten předchozí. Jde téměř o pravidlo a tohle je něco podobného. Sýrie se svého času rozvíjela. Radovali jsme se z arabského jara a chvíli z Ukrajiny, ale díváme se na věc evropskýma očima, což není možné. Většina lidí nezná rozdíl mezi šíity a sunnity. V těchto zemích je mnoho skupin založených na kmenových zvycích a my jsme netrpěliví stejně jako s globálním oteplováním. Musíme si počkat staletí a nemyslet si, že shodíme diktátora a začne režim jako v Evropské unii. Takhle to ve světě nefunguje a těžko odhadnout, co se tam stane. Sýrii postupně rozčtvrtí a okolní státy si ji rozdělí. Bohužel. V Africe to bylo podobné. Přes poušť se udělaly rovné čáry, tak vypadaly hranice. Všechno jsou spekulace. Situace si musí projít vývojem delším, než je naše jedna nebo dvě generace. My bychom chtěli všechno dnes. Čas je ale jiný než ten náš rychlý.
Prezident Miloš Zeman zdůrazňuje nutnost prošetření chemického útoku, který je připsán syrskému režimu, ale jednoznačně se nevyjádřil. Zazněly už reakce, že teď naštval v podstatě jak americkou, tak ruskou stranu. Promítne se nějakým způsobem tento jeho postoj při návštěvě Bílého domu, ovlivní další vztahy nebo jeho popularitu mezi voliči?
Vůbec. Pro Zemanovy voliče – podobně jako pro Babišovy – tyto věci nejsou důležité. Jak jeho zastánci, tak odpůrci jsou natolik fanatičtí, že tohle jejich názor nezmění. Kdyby Zeman řekl, co by se jeho protivníkům líbilo, že se z útokem ztotožňuje, tak mu to nepomůže ani neuškodí – a tohle je stejné. On také zastává názor, že neví. Nechce dělat závěry, když nemá informace. Nikdy to ani nevyšetříme.
Takže to, co se v Sýrii vlastně stalo, se nikdy nedozvíme?
Mám obavu, že už to nejde. I kdyby, Trump by nikdy nemohl přiznat, že také nevěděl jistě, protože by nemohl zdůvodnit, proč postupoval tak rychle. Podle mne mohl být útok výstražný. Na letišti bylo jen několik mrtvých, tedy jako v jedné dopravní nehodě. Útok nebyl na tři sta civilistů, kdo mohl odletět, odletěl a šlo spíše o gesto. Těžko do toho můžeme vidět. Co si myslel prezident při schůzce s čínským prezidentem? Všichni rádi komentují a předkládají verze, ale nikdo nezná fakta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
