Rok 2022 je za námi. Co vidíte, když se za ním ohlédnete? Jak byste ho shrnul?

Balancování nad propastí. Tam jsme dorazili, třebaže bylo více cest, které se daly použít. Mimo tuto propast. Teď už jde jen o to udělat krok zpět a rozhlédnout se po novém směru. Existuje. Jen mít odvahu se tudy vydat. Vládnoucí koalice ovšem vidí budoucnost za touto propastí, tlačí nás do ní, tvrdí, že je to jen výmol. Jak jinak nazvat české sekundování ve vojenském konfliktu na Ukrajině, kterým se stáváme přímými účastníky konfliktu s katastrofálními následky pro celý stát? Jak jinak nazvat zadlužování českého státu na dlouhá desetiletí v neprospěch vlastních občanů, na jejich úkor a ve prospěch cizích zájmů? Jak jinak nazvat vládní politiku, která ožebračuje společnost vysokou inflací způsobenou naší politickou a hospodářskou závislostí, do které jsme byli vědomě manévrováni planými sliby?

To není výmol, to je to hluboká propsat, kam se řítíme. Pro malý stát může být osudná. Historicky je rok 2022 bezprecedentní mezník v posledních sto letech naší moderní historie. Ona pověstná křižovatka mezi Miroslavovou zemí a Půlnočním královstvím. Pohádky zpravidla končí vítězstvím dobra nad zlem. Tady však jde o realitu. V té to nebývá vždy pravidlem.