Vláda v cizích službách, udeřil chartista Černý. Občany sráží stále hlouběji

Balancování nad propastí. Tam jsme dorazili, třebaže bylo více cest, které se daly použít. Mimo tuto propast. Teď už jde jen o to udělat krok zpět a rozhlédnout se po novém směru. Existuje. Jen mít odvahu se tudy vydat. Vládnoucí koalice ovšem vidí budoucnost za touto propastí, tlačí nás do ní, tvrdí, že je to jen výmol. Jak jinak nazvat české sekundování ve vojenském konfliktu na Ukrajině, kterým se stáváme přímými účastníky konfliktu s katastrofálními následky pro celý stát? Jak jinak nazvat zadlužování českého státu na dlouhá desetiletí v neprospěch vlastních občanů, na jejich úkor a ve prospěch cizích zájmů? Jak jinak nazvat vládní politiku, která ožebračuje společnost vysokou inflací způsobenou naší politickou a hospodářskou závislostí, do které jsme byli vědomě manévrováni planými sliby?

To není výmol, to je to hluboká propsat, kam se řítíme. Pro malý stát může být osudná. Historicky je rok 2022 bezprecedentní mezník v posledních sto letech naší moderní historie. Ona pověstná křižovatka mezi Miroslavovou zemí a Půlnočním královstvím. Pohádky zpravidla končí vítězstvím dobra nad zlem. Tady však jde o realitu. V té to nebývá vždy pravidlem.

Jaké události v České republice považujete za nejzásadnější?

Mnohatisícové demonstrace proti vládní politice. Důkaz, že to ve společnosti latentně vře. Že podstatná část občanů se nehodlá smiřovat s vládní politikou, která přináší do společnosti napětí a obavy z budoucna. Jde o příslib, že protinárodní politika této vlády nebude tolerovaná, pokud dopady této politiky budou více a více postihovat občany tohoto státu. A že v této zemi stále existuje potenciál odporu, když už bude nejhůře.

Konec roku je také více než jednoročním vládnutím pětikoaličního kabinetu Petra Fialy (ODS). Jak se jim vedlo a jakou známku si od vás zaslouží?

Rád přiznám i oponentovi, že se mu něco povedlo, ale v tomto případě se vzhledem k politice kabinetu nedá mluvit o oponentovi, ale o hrobaři zbytku státnosti. Tím je řečeno vše. Oproti původním předvolebním slibům a vyhraňováním se vůči politice Andreje Babiše, dokázali pravý opak. Podle střízlivých odhadů 20 procent občanů již nemá finance na zaplacení základních životních potřeb, energie a bydlení, 80 procent s tím začíná mít potíže. Tak kam jsme došli? Do temného kouta, z kterého není příliš úniku, pokud se nezmění vláda. Tato vláda, které jsou přednější cizí zájmy na úkor vlastního obyvatelstva, nás z temné nejistoty nevyvede. Naopak nás do ní sráží hlouběji a hlouběji. Pokud má vláda země za prioritu řešit konflikt na Ukrajině, není vládou této země. Kdyby existovala škála míry zaprodanosti ve vlastní neprospěch, dostal by tento shluk SPOLU nejnižší známku.

Česká republika navíc předsedala Evropské unii. Co jste si z českého předsednictví „odnesl“ a co se za tu dobu podařilo?

Celkem bez příkras to shrnuly Lidovky: venku za jedna a doma za pět. To shrnuje podstatu celého vládnoucího spolku: v cizích službách. Však pochvalu za agilní přístup k politice Bruselu se Fialovi dostalo poklepáním na rameno od takových veličin, jako je zavilý eurosocialista a zelený fanatik, místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Evropské předsednictví dává pocit, že stát, který předsedá, něco vede. Naše předsednictví předčilo i očekávané. Fiala splnil i to, co se od něj neočekávalo. Za jeho předsednictví se odsouhlasila daň za CO2 v dopravě a vytápění, potvrdily se další balíky sankcí vůči Ruské federaci, nesmyslný strop ceny za ropu a plyn z Ruska, omezení prodeje aut se spalovacími motory do roku 2035, Česká republika se zadlužila další stamilionovou válečnou půjčkou, kterou budeme platit my.

Připomeňme si, co si během předsednictví dala vláda v Radě Evropské unie za priority: zvládnutí uprchlické krize a poválečnou obnovu Ukrajiny, energetickou bezpečnost, posílení evropských obranných kapacit a bezpečnosti kybernetického prostoru, strategickou odolnost evropské ekonomiky a odolnost demokratických institucí. Něco pro nás? Vidí někdo, kromě prázdných floskulí a dalších marných výdajů nějaký cíl k posílení rozhodování na úrovni národních států? Měla z něčeho toho i užitek Česká republika kromě onoho poklepávání na rameno Fialovi?
Co se Fialovi výtečně podařilo, bylo jen další připoutání českého státu k Evropské unii a ke zničujícímu Green Dealu. Cituji: Mám velkou radost z toho, že jsme dokázali najít shodu v řadě klíčových opatření, která občanům i firmám zajistí dostatek energií za přijatelné ceny. To konstatoval Fiala v Lidovkách. Falešnější tón být snad nemůže. My jsme tu energetickou krizi nezpůsobili, máme vlastní zdroje, ale Fiala nám zajistil přijatelné ceny. Ceny, které finančně likvidují velké skupiny obyvatelstva a podnikatelů a ohrožují tak chod celé společnosti.

Když jsme u Evropské unie, jak se jí podle vás dařilo zvládat energetickou krizi a krizi imigrační, které loni čelila?

Opakuje se známá praxe z období covidového šílenství, kdy každý stát se snažil na situaci reagovat podle svého bez ohledu na souseda. Německo v reakci na surovinovou krizi připravuje mohutný balíček podpory svému průmyslu, kterému žádná ze sousedních zemí nemůže čelit bez ztráty konkurence průmyslu vlastního. Situaci s imigrací z Ukrajiny si opět každý stát řešil po svém. My, obvykle, jak jinak, jsme přetékali generózností v nebývalé míře. Jinde stanovily mantinely. My se stali kočovným táborem.

Jak sám zmiňujete, poslední rok provázela válka na Ukrajině. Co nám tedy prozradila o mezinárodních vztazích a diplomacii?

Jen se potvrdil starý bonmot, že smlouvy jsou od toho, aby je plnili slabší. A pokud se někdo domáhá rovnoprávnosti, je škůdce. Tak dopadla i Ruská federace. V logice věci se očekávalo i zrušení Severoatlantické aliance, když se rozpustila Varšavská smlouva, hlavní nepřítel tehdejšího Západu. Ne, nestalo se. Naopak, americká administrativa využila zvratu v bývalé východní Evropě, sympatií ke Spojeným státům jako baště demokracie, jak byla často vnímána a médii propagována a zajistila si prostřednictvím přátelsky nakloněných vlád další souhlasy se vstupem do NATO, aniž by v Evropě byl viditelný nepřítel.

To je počátek nové nestability a latentního nového vojenského konfliktu. Připomeňme si, jak o vstupu hlasovala tehdejší Zemanova vláda. Stačila jí na to ani ne jedna hodina, a to už přes české území hřměly letouny NATO směrem k Srbsku. Proto ten spěch: volný vzdušný prostor k intervenci. To snad mluví za všechno. Zde je výsledek té diplomacie a mezinárodních vztahů: Evropa v úpadku a na východě zuří konflikt se statisíci obětí nám příbuzných národů. Pregnantně to doložilo přiznání Merkelové a Hollanda, že Minské dohody byly jen proto, aby Ukrajina dostala čas na vyzbrojení. Tedy nic o míru, ale o válce. Faleš a přetvářka.

A co o rozložení sil světových mocností?

Mocnosti, aby zůstaly mocnostmi, si musí udržovat svůj mocenský potenciál ke směrování globální politiky ve svůj prospěch. Pokud si mocnost nedokáže udržet svůj status, buď musí mít vojenskou nebo hospodářskou a finanční kapacitu a prostřednictvím tím i spojence, nebo se jako mocnost rozpadá. Stane se kořistí jiných. I v tom světle třeba vidět konflikty v jiných zemích, intervence a změny vlád. V případě, kdy se jedna z těch kapacit hroutí, vyvažuje se jinou, nezřídka vojenskou schopností se udržet. Čím větší impérium, tím větší potíže a důraznější pokusy druhou stranu zeslabit. Dnes se zdá, že vidíme přesuny moci do oblastí dříve pokládaných za slabé a neschopné. Již nejsou. Právě proto, aby nebyly ovládané, se vzchopily a začaly vést vlastní politiku. Obraz dneška. Aktéry si dosaďte.

Čím dál častěji se objevují výzvy, aby obě strany konfliktu – tedy Ukrajina i Rusko – začaly vyjednávat. Jaký je váš tip? Dočkáme se konce války v roce 2023?

Války vždy končí dohodami. Jde jen o to, jak velká devastace účastníků bude tou cenou. A ta bude úměrná množství dodávek zbraní, které do konfliktu půjdou. Strany konfliktu nejsou Ukrajina a Rusko, ale Spojené státy americké a Rusko. Patolízalsky jsme svými aktivitami účastníkem i my, ale nás se nikdo ptát nebude, my máme konat podle direktiv. Vítězem nebude Ukrajina, tedy ani Evropa zatažená do konfliktu, ale Spojené státy a Ruská federace, potažmo i Čína, Turecko, Indie, a tak dále. Západní a střední Evropa se stane chudým apendixem kontinentu Evropa. Nezapomínejme, že geograficky končí Evropa na Urale. Světlé zítřky spojenectví v Severoatlantické alianci. Konflikt skončí, až budou dostatečně vyčerpány arzenály zbraní. Jeden z takových arzenálů se buduje u nás spojením ukrajinského a českého zbrojního průmyslu. Jiný evropský stát se toho neodvážil. Tak tady to může i skončit pro nás. Stačí poupravit souřadnice.

Několikrát jsme spolu hovořili o svobodě projevu a jejím vývoji od revoluce v roce 1989. Loni byly například zablokovány internetové weby bez pokynu policie či soudu a prokázaného porušení zákona s tím, že podporují Rusko. Jak se svobodě projevu loni v České republice dařilo?

Policie před nedávnem přiznala, že řeší 80 udání z celé stovky. Řeší výroky, které kdosi pronesl na veřejnosti vzhledem k ukrajinskému konfliktu. Jsem přesvědčený, že mnou projevený názor je můj názor a mohu jej svobodně projevit. Ale asi to tak nebude – soudě podle uniklého návrhu vrchního názorového rozhodčího Michala Klímy, kdy cílem nového úřadu je stíhat šiřitele dezinformací, odstřihnout dezinformační weby od reklamy státních institucí a dokonce dotovat 100 miliony korun nezávislá média a padesáti neziskovky, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Podle textu to vypadá, že vzali výňatek z Poučení z krizového vývoje ze 70. let. Stejné ústřední slovo, dezinformace. Zkuste to, pánové. Takovou smršť žalob na stát nezažijete.

I vloni zemřelo několik významných osobností včetně královny Alžběty II. Bude některá z nich světu chybět, případně proč?

Snad ta královna Alžběta, skutečný mezník nového a starého, tehdy ještě normálního světa při všech těch problémech, které se řešily. Byly ale uchopitelné problémy, které lidstvo řešilo po staletí. Takový normální svět bez absurdních ideologií, kde se stále nechávalo člověku místo pro vlastní rozhodnutí. Dneska už ani ten dvorek není náš. Vždy je třeba mít pojítka mezi minulým a přítomným, abychom mohli formovat budoucnost. Dějiny nezačínají jen letopočtem, který se někomu hodí.

Se začátkem roku 2023 čeká Čechy volba prezidenta. Koho budete volit vy a proč?

Jak jsem již deklaroval, volit budu disidentského kolegu, Jaroslava Baštu. V minulosti jsme stáli na stejné straně barikády a stojíme tam i dnes. Osvědčil svůj morální postoj vůči normalizačnímu režimu. I dnes stojíme na obdobné politické platformě, kterou se Trikolora ve spolupráci s SPD snaží prosazovat. Dodejme rovněž, že má zkušenosti z vysoké politiky, je fundovaný historik, archeolog, tudíž má ten patřičný vhled do historických souvislostí. Vhled, který tak zoufale chybí ostatním prezidentským kandidátům, kteří jen omílají prázdné fráze. Hlavně se vyhýbají tomu podstatnému, že budou pracovat ve prospěch České republiky, a tou je otevřená politika spolupráce s každým, s kým se dokážeme domluvit a který nás bude respektovat bez pozice síly. Volím z pozice vlastní morálky, nikoliv z politického kalkulu. Nevidím kalkul v tom, vybrat si ze tří zel. Stále jde o zlo. Můj hlas v druhém kole bude neplatný. I to je postoj.

A jakým prezidentem byl podle vás Miloš Zeman?

Velmi kontroverzní přes svoji snahu o určitou integritu prezidentské funkce, o snahu, hlavně z počátku, o politiku více azimutů, jak sám říká. Nemohlo se mu to podařit díky tlakům, které ho v plné své zlomyslnosti donutily k názorovým veletočům. Moc mu na závěr prezidentského období ke cti nepřidaly.

Máte nějaké předsevzetí na tento rok?

Je to prosté: vydržet a nedat se. Tisíciletá historie naší státnosti zavazuje.

Co byste vzkázal českým politikům do roku 2023?

Aby si konečně nastavili zrcadlo. Je nejvyšší čas. Soudě podle novoročních projevů, tak ho ani jeden nemá. Premiérovo večerní melodrama téměř pohnulo k slzám. Hotové království nebeské, sice s mráčky, ale když budeme hodní na všechny okolo, bude navěky slunečno. Zato pan Vystrčil (Miloš, přeseda Senátu, ODS, pozn. red.) byl soudružsky říznější. Po povinné úlitbě směrem k Ukrajině, Evropské unii a klimatu, si také zabojoval, cituji: Bojujeme s tím, že někteří se neštítí na vzniklé situaci politicky nebo hospodářsky parazitovat. Vláda proto musí jednat rychleji, sahat k účinným opatřením.
Novoroční projevy pánů Fialy a Vystrčila mi připomněly figury hodného a zlého policajta. Ten jeden, že se zas tak moc neděje. Stačí být rozumný, spolupracovat a vše se urovná. Ten druhý se s tím nemazal. Iluze odsud až posud. Cituji Vystrčila: Pokud se nebudeme schopni tvrdě postavit populistům a dezinformátorům, bude naše budoucnost ohrožena.

A tak jestli si mohu přát, pane senátore, tak celu číslo 20 na Mírově v nejvyšším patře u věže, ta s tím plechem před okny za dvěma katry, tam už to znám. Tam seděla i protektorátní vláda, generálové, i Husák se tam prý zastavil. Tak ať ta tradice nezanikne.
Hezký nový rok.