Vládnou peníze. Babiš vs. Bakala. Některé věci se říkat nesmí. Jaroslav Bašta soudí porevoluční realitu

07.08.2019 19:50

POLOČAS HORKÉHO ROKU Bývalý disident a poslanec za ČSSD, diplomat a signatář Charty 77 Jaroslav Bašta upozorňuje, že jsme v České republice za posledních třicet let prošvihli několik věcí. Kromě iluzí o Západu došlo k podcenění toho, co znamená ekonomická moc. Kdo chce, podle Bašty, dnes vyhrát volby, musí mít peníze. V rozhovoru také varoval před zvykem poslední doby, kdy se opačné názory okamžitě označují za nabourávání demokracie. „Máme zde situace, kdy se sice můžeme vyjadřovat svobodně, ale jakmile na sociálních sítích napíšete jméno Tommy Robinson, tak vás zablokují. Případně když zpochybníte například globální oteplování nebo Evropskou unii,“ říká Jaroslav Bašta.

Vládnou peníze. Babiš vs. Bakala. Některé věci se říkat nesmí. Jaroslav Bašta soudí porevoluční realitu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Bašta

Od sametové revoluce uplynulo 30 let. Napadlo vás, že bude naše společnost vypadat tak jako dnes, když jste podepisoval Chartu 77 nebo v roce 1989 při revoluci?

Přiznám se, že nenapadlo. Nejen kolem Charty 77, ale vlastně ani v roce 1968 nebo později. Vývoj tímto směrem jsem zase tolik nepředpokládal.

Anketa

Těšíte se na oslavy 30. výročí Sametové revoluce?

4%
96%
hlasovalo: 15459 lidí

V čem jste si myslel, že to bude jiné?

Moje generace si původně myslela, že to bude v podobném duchu, jako byl rok 1968. Tedy, že se lidé začnou k sobě chovat lépe, protože přestanou vadit blbci, kteří vše celou dobu kazili. Ukázalo se, že šlo o příliš velké iluze.

Minule jste mi řekl, že pokud jde o samotný rok 1989, tak se sice říká, jací jsme hrdinové, ale byli jsme v podstatě předposlední, kdo komunismus svrhnul. Zároveň jste pochválil upřímná slova Petra Pitharta, že se jednalo o klidné předání moci. Podle vás tehdy nezaznělo, že kromě politické moci dostanou určití lidé moc ekonomickou. Naplňuje se to stále více? Jak si myslíte, že se s tím dá bojovat, a co jsme za těch třicet let prošvihli?

My jsme prošvihli několik věcí. Třeba na začátku jsme měli trochu iluze o Západu, protože jsme Západ vnímali s určitým zpožděním. Netušili jsme, že mezitím došlo k některým posunům, které se ukázaly jako klíčové. Já si vždy vzpomenu, že v roce 1969, pokud se nemýlím, byla ve Spojených státech největší firmou General Electric a při přepočtu na dnešní úroveň platů se průměrná mzda pohybovala asi kolem 59 dolarů. Dnes je to devět dolarů. My jsme měli před očima, že je to Západ, který je plný možností, a že vrátíme tam, kde jsme – po válce, nebo v době kdy jsme se vraceli zpátky na konci šedesátých let – skončili.To je první moment.

Druhý moment, který vidím, je nedocenění záležitostí, které se týkají ekonomické moci a toho, co to skutečně znamená. Je pravda, že pokud jde o Českou republiku, tak oligarchizace u nás nastoupila s jistým zpožděním. Zatímco když jsem byl v Ruské federaci nebo na Ukrajině, viděl jsem, že vše mohlo také probíhat daleko hůře.

Chcete tím říci, že v České republice máme oligarchizaci dnes?

Samozřejmě. Ta se mezitím prosadila. Oligarchizace v tomto případě znamená především koncentraci nejenom ekonomické, ale také politické a mediální moci v rukou velmi úzké skupiny.

Tím narážíte na premiéra Andreje Babiše?

Nejen na premiéra, on v tom není sám. V politice máte na jedné straně Andreje Babiše – a na druhé straně v mediální oblasti Bakalu. Andrej Babiš je z nich nejdále, protože postupoval tak, jak postupovali oligarchové třeba na Ukrajině, když se přestali schovávat za jiné a vstoupili do politiky natvrdo.

Fotogalerie: - Jakl v metru

Ladislav Jakl objasnil útok na jeho osobu přímo ve...
Nával ve stanici metra trasy B Florenci
Ladislav Jakl objasnil útok na jeho osobu přímo ve...
Ladislav Jakl objasnil útok na jeho osobu přímo ve...
Ladislav Jakl
Vlak ve stanici metra trasy B Florenc

Čím to je, že voliči teď volí tyto oligarchy?

Mimo jiné je to dáno také tím, jak se změnil vztah k politice, k politickým stranám. Dnes už rozhoduje v podstatě jenom volební kampaň. Klasické politické strany, které zde byly – tedy s členstvem, programem, dlouhodobou tradicí – jsou na ústupu, skomírají... A daleko větší význam mají týmy, které připravují volby. Na to, aby dnes někdo vyhrál, potřebuje peníze na kampaň.

Liberálnější část společnosti v dnešní době naznačuje, že prezident Miloše Zeman nebo premiér Andrej Babiš jsou „zabijáky odkazu 17. listopadu“ a toho, za co se v roce 1989 v uvozovkách bojovalo. Co říkáte na tato slova?

Během svého života jsem slyšel hodně nesmyslů, tohle je jeden z nich. Mě by docela zajímalo, co ti, kteří sami sebe označují za liberální demokraty – přičemž z mého pohledu nejsou ani liberální, ani demokraté – považují za odkaz 17. listopadu? Cenzuru? To snad ne. Ale to prosazují oni nyní. Tenkrát jsme naopak stáli o svobodu slova.

Anketa

Měl by Babiš přidat ministerstvům ČSSD 20 miliard, jak sociální demokraté požadují?

3%
97%
hlasovalo: 10394 lidí

Není prostě možné, aby došlo k tomu, kdy ve jménu sebeoznačení za liberálního demokrata budeme tvrdit, že kdokoliv hovoří o jiných názorech, je vlastně nepřítel demokracie. A to se dnes děje, to je v dnešní politice běžné. Zejména argumentace se vrací zpátky do dob normalizace, ale ještě do doby předtím někam k padesátým letům.

Tvoří se seznamy lidí, na něž se ukazuje prstem a říká se: To jsou proruští, pročínští nepřátelé liberální demokracie, protože chtějí například kritizovat Evropskou unii.

Co je pro vás odkazem 17. listopadu?

Pro mě je odkazem 17. listopadu především společná snaha svrhnout režim, který přestal fungovat, který byl ideologický, rigidní, kterému nikdo nevěřil, který nutil lidi, aby něco předstírali. Z toho důvodu se obávám, že po těch třiceti letech jsme na konci cesty, na konci kruhu. Máme zde situace, kdy se sice můžeme vyjadřovat svobodně, ale když na sociálních sítích napíšete jméno Tommy Robinson, tak vás zablokují. Případně když zpochybníte například globální oteplování nebo Evropskou unii.

Nedostali jsme se tedy ve svobodě slova a v cenzuře tam, kam jsme chtěli a měli?

Právě ten základní problém je, že tenkrát jsme především chtěli svobodu. To bylo také hlavní heslo demonstrací a všeho. Koneckonců byla to právě svoboda myšlení, vyjadřování a tak dále, která se táhla šedesátými léty přes Chartu až do let devadesátých. A mě překvapuje, jak pomalu, ale jistě, přesně o tohle začínáme přicházet.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kejhající Rejžek. A Hutka, ten mě dojal. Talent nějak nepředvedl. Inu, kritizovat a ho*no dělat.  Ivan Vyskočil se s tím nemazal

8:46 Kejhající Rejžek. A Hutka, ten mě dojal. Talent nějak nepředvedl. Inu, kritizovat a ho*no dělat. Ivan Vyskočil se s tím nemazal

NEDĚLNÍ RÁNO S IVANEM VYSKOČILEM „Potrefené husy, pánové Just, Rejžek, Halík, se zase rozkejhaly,“ v…