Markéta Všelichová a Miroslav Farkas, dva Češi, které Turecko odsoudilo k šestiletému vězení za spolupráci s kurdskými milicemi YPG, jsou zpátky v Česku po dvou letech. Za jak velký úspěch jejich propuštění považujete?

Za současné situace za relativně slušný úspěch, protože si odbyli asi padesát procent trestu. Těžko říct, nakolik je podle tureckého zákonodárství možné třeba po půlce trestu někoho propustit z výkonu trestu, tím si nejsem zcela jist, ale věřím, že naše diplomatické zastoupení v Turecku dělalo, co mohlo.

Po návratu Markéta Všelichová v rozhovoru s Martinem Veselovským odmítla, že by šlo o pomoc státu, řekla, že žádná dohoda nebyla, a nikdo je z Turecka nedostal. Byla prý propuštěna v řádném termínu, protože měli nárok na propuštění na probační praxi. Domníváte se, že je pravděpodobné, že by česká diplomacie neměla v této věci vůbec žádný vliv?

Věřím tomu, že se pokoušela a určitě nějakým způsobem v tomto smyslu působila, ale nakolik byl vliv úspěšný, těžko říci, protože předpokládám, že jejich advokát, kterého dost možná platila česká strana, využil této možnosti a požádal o propuštění v tomto termínu.

Je tedy možné, že by vliv české diplomacie byl nulový?