Vojenský analytik nabízí zcela jiný pohled na případ propuštěných Čechů z tureckého vězení. To jste jinde dosud nečetli

Markéta Všelichová a Miroslav Farkas, dva Češi, které Turecko odsoudilo k šestiletému vězení za spolupráci s kurdskými milicemi YPG, jsou zpátky v Česku po dvou letech. Za jak velký úspěch jejich propuštění považujete?

Za současné situace za relativně slušný úspěch, protože si odbyli asi padesát procent trestu. Těžko říct, nakolik je podle tureckého zákonodárství možné třeba po půlce trestu někoho propustit z výkonu trestu, tím si nejsem zcela jist, ale věřím, že naše diplomatické zastoupení v Turecku dělalo, co mohlo.

Po návratu Markéta Všelichová v rozhovoru s Martinem Veselovským odmítla, že by šlo o pomoc státu, řekla, že žádná dohoda nebyla, a nikdo je z Turecka nedostal. Byla prý propuštěna v řádném termínu, protože měli nárok na propuštění na probační praxi. Domníváte se, že je pravděpodobné, že by česká diplomacie neměla v této věci vůbec žádný vliv?

Věřím tomu, že se pokoušela a určitě nějakým způsobem v tomto smyslu působila, ale nakolik byl vliv úspěšný, těžko říci, protože předpokládám, že jejich advokát, kterého dost možná platila česká strana, využil této možnosti a požádal o propuštění v tomto termínu.

Je tedy možné, že by vliv české diplomacie byl nulový?

Na rovinu, možné to je, protože vliv České republiky v zahraničí v posledních letech významně upadl.

Čím to je?

Především tím, že Česká republika de facto nevykazuje nějakou zásadní vlastní zahraniční politiku. Ministerstvo zahraničí je osazeno tak, jak je a nevidím tady nějaké výrazné projevy snah v zásadě pomáhat českým občanům v zahraničí, ačkoliv se některé věci prezentují neodpovídajícím způsobem z hlediska jejich důležitosti a váhy. To znamená konkrétní pomoc třeba, když byli dovezeni občané ze zahraničí v rámci covidové krize nebo slučování rodin v rámci covidové krize. Jde o běžnou administrativu ministerstva a oni to samozřejmě dávají jako propagační materiál či reklamu pro svoji činnost. Ale je natolik standardní a měla by být naprosto běžná, že to nelze považovat ani za něco mimořádného.

Domníváte se, že Česko muselo Turkům něco dát výměnou za oba navrátilce? Mohla existovat dohoda?

Tomu nevěřím, protože jejich propuštění bylo podle mého názoru do značné míry podle zákona a podle tureckých zákonů. Tam nebyl asi důvod něco poskytovat stylem government to government a tam není zvykem platit miliony výkupného a podobně. Nevím, zda došlo ke slibu, že Česká republika se přestane prát za Kurdy nebo něco podobného.

Prostřednictvím Spojených států jsme předali údajně Kurdům poměrně značné množství munice, granátů, samopalů vzor 58, které měly jít prostřednictvím Spojených států právě Kurdům pro boj s Islámským státem. Česká republika se v tom angažovala. Samozřejmě, že výzbroj zřejmě neskončila jenom pro boj s Islámským státem, že milice ji využívají v daleko širším měřítku. Čili my už jsme se v tom angažovali jako stát. Teď je otázka, zda na této úrovni jednal stát plus jednání government to government o možnosti, že Česká republika by se v budoucnu podobných věcí vyvarovala. Ale když Spojené státy zavelí, tak zase dodáme.

Fotogalerie: - Symboly

Výstava státních symbolů Československa v Národním...

Objevily se námitky, proč byl na přesun obou Čechů využit vládní speciál a proč neletěli obyčejnou leteckou linkou. Je ta kritika správná? A je v takové situaci let klasickým letadlem vůbec možný?

Let klasickým letadlem je v takovýchto případech naprosto běžný, protože když například nechal Kalousek před odjíždějící letadlo najet cisternu s palivem, tak tehdy odvážela ruská policie zadrženého oligarchu klasickou linkou. A tam to hrozilo prakticky přestřelkou v letadle. Tady žádná přestřelka nehrozila, takže klidně mohli letět klasickou linkou, ale na druhou stranu je fakt, že piloti speciálů musí někde trénovat a ta letadla musejí být ve vzduchu, musí nalétat určité hodiny měsíčně. Takže jestli se to využije na tuto cestu nebo cokoli jiného, je to asi do značné míry jedno. Česká republika si tím také udělala reklamu, že když si může dovolit pro své občany poslat speciál, tak na tom není asi úplně špatně. Samozřejmě jde o otázku názoru. Já si myslím, že to bylo zbytečně.

Farkas a Všelichová byli v Turecku odsouzeni za spolupráci s bojovníky kurdských milicí, které Turecko považuje za teroristickou organizaci. Jaký je váš názor, že se rozhodli spolupracovat s YPG? Jde o hrdinství, naivitu, zločin?

Je to otázka pohledu. Pro Turecko to byl viditelně zločin, z mého pohledu je to naivita. Za hrdinství bych to nepovažoval. Lze se na to dívat i takhle, ale jde v první řadě o naivitu. Je zajímavé, protože svým způsobem jsou Kurdové považováni za teroristy nejen v Turecku, tak když si vezmete člověka, co byl nedávno odsouzený za boj na Donbasu na straně takzvaných opolčenců a byl za to u nás natvrdo odsouzen do vězení – přičemž se nejedná o teroristickou organizaci – tak bych očekával, že tato jejich akce bude mít soudní dohru i u nás. Ať chcete, či nikoliv, když někdo bez povolení bojuje v cizí armádě, a oni skutečně v uvozovkách nějaký boj vedli, má to právní konsekvence a ty právní konsekvence by měly být vzaty do úvahy. Osobně to považuji za naivitu.

Považujete za naivitu i to, že Všelichová už ty zkušenosti má? Několikrát byla zastavena na hranicích, zabavili jim vlajky a plakáty, a přesto měla s sebou znovu svoje fotky se samopalem, které naznačovaly spojení s YPG? Sama potom řekla v rozhovoru pro iDnes.cz, že žádné nebezpečí neviděla, když ji už předtím pustili a jen zabavili předměty. Je tohle naivita?

Pořád bych to považoval za naivitu. Neznám její rodinné pozadí, nevím, zda jde o Češku, zda má nějaké rodinné vazby v tamní oblasti a nejsem schopen to okomentovat. Myslím si ale, že je to něco podobného jako lidé, kteří – a ten člověk nebyl jediný, Čechů tam bylo více – odcházeli bojovat třeba na Ukrajinu. Pro něco se rozhodli, pochopili to svým způsobem, považovali za nutné se do toho nějakým způsobem zapojit a chápu, že to líčení úlohy Kurdů v České republice je takové trochu idealizované. Kurdové jsou z pohledu zemí, ve kterých působí jako ozbrojené složky a mají konkrétní výzbroj a snaží se o vytvoření velkého Kurdistánu, teroristé.

Kurdské milice YPG bojují i proti Islámskému státu. Zároveň je Turecko spojencem v Severoatlantické alianci. Jak se k nim máme tedy stavět? Jak je vidíte vy?

Kurdové bojují v první řadě sami za sebe. Snaží se o mezinárodní uznání, snaží se o získání vlastního území, na kterém by založili konečně kurdský stát. Mohu jim v tom na jednu stranu fandit, ale na druhou stranu je to momentálně takový boj s větrnými mlýny, pokud nedojde k nějaké shodě mezinárodní, která se bude významně lišit od toho, kdy byla do základu vzniku státu Izrael položena bomba v podobě některých dohod, které se týkaly Palestinců, a které byly nesplnitelné. Do té doby to nebude fungovat, protože ten problém kurdského státu je otevřený de facto staletí a pořád se nic nestalo.

Jsou Farkas a Všelichová pro Česko bezpečnostní hrozbou právě proto, že spolupracovali s kurdskými milicemi a podle vás by se to mělo řešit i u českého soudu?

Anketa

Chcete, aby Česká republika ratifikovala Istanbulskou úmluvu?

Ano

98%

hlasovalo: 30529 lidí

Za bezpečnostní hrozbu bych je rozhodně nepovažoval. Já bych je spíše považoval za naivní lidi, kteří se nějak snažili zapojit do boje Kurdů, ať už to bylo proti Turecku nebo proti Islámskému státu. Nevím, neznám přesně jejich pohnutky, ačkoliv o tom mluvili, nikdy to nějak otevřeně neřekli.

Jejich přátelé se jich zastávali s tím, že tam chtěli stavět nemocnici a pomáhat raněným…

Samozřejmě, ale to už je zapojení do bojových operací a i v takovémto bohulibém případě, pokud se to děje mimo oficiální linii státu, se to do značné míry může dostat do rozporu se zákonem.

Všelichová s Farkasem jsou tedy volní. Chvíli po propuštění Všelichová dává příspěvky na sociální sítě, vypráví zážitky z vězení, komentuje Turecko. Je to v její situaci vhodné?

Je to čistě její problém. Máme svobodu vyjadřování, existuje Listina práv a svobod, de facto si může dělat, co chce. Nakolik jí to může spadnout na hlavu, to je druhá věc.

Souhlasíte se slovy Markéty Všelichové, že situace v Turecku je ještě mnohem horší, než je vidět zvenku: „Právo existuje jenom na papíře. Stát si může udělat s kýmkoliv naprosto, co chce.“

S tím souhlasím, totéž existuje mimochodem v České republice.

Myslíte si, že jsme na tom stejně jako v Turecku?

Já to vím, protože znám konkrétní případy lidí, kteří byli křivě obviněni, křivě odsouzeni, ocitli se ve vězení. Konkrétně se to stalo několika mým přátelům a u mě byl pokus obvinit mě z nedovoleného ozbrojování s tím, že mi Policie České republiky nastrčila do auta pistoli. Čili i u nás se dějí věci do nebe volající.