Když se na začátku roku, v němž si připomeneme třicáté výročí od změny poměrů v naší zemi, rozhlédnete po domácí politické scéně, neudivuje vás, že levice, kterou jste vždy tvrdě kritizoval, je úplně v troskách a pravice, jež odpovídá vašim dlouhodobým politickým postojům, s výjimkou ODS také? Ztratilo tedy pro voliče dělení na levici a na pravici význam?
Neztratilo, musím to znovu a dokola opakovat. Za prvé vám dám přirovnání: člověk je všežravec a potřebuje ke svému životu bílkoviny. Ano, může se rozhodnout, a to z různých důvodů, že bude vegetariánem. To ale neznamená, že tím změní svou „všežravou“ podstatu nebo že přestane na světě existovat vídeňský řízek nebo svíčková na smetaně. Jistě, ideové stranictví není dáno biologicky, ale kulturně. Odpovídá ale přibližně tradici evropského politického vývoje za posledních dvě stě let a vytváří náš politický systém. Je také včleněno do našeho způsobu uvažování, do naší „mentality“, což je podstatné. Říkám tomu politická antropologie. Můžeme si chvíli myslet, že nepotřebujeme bílkoviny nebo že neexistuje řízek – jako na chvíli můžeme propadnout iluzi, že ideové stranictví je passé nebo že neexistuje.
Druhý příklad je konkrétní. Naše politická scéna se v podstatě rozvrstvila opět ideově politicky: napravo ODS, nalevo ANO se socialisty a komunisty, plus minus ve středu Piráti. To nestačí jako důkaz, že se ideové stranictví proklubalo na svět přes všechny ty řeči o jeho vymizení ze scény?
Fotogalerie: - Pokorný vypovídal
Poslední volby vyhrálo suverénně hnutí ANO, které „jako by tu bylo pro všechny“. Jeho podpora ve veřejnosti neklesá, ačkoli víceré politické strany srší antibabišismem a mnohá média jim v tom „zdatně“ sekundují. Nově se zhruba tisícovka známých, ale i neznámých lidí zapojila do akce, při níž se nechali zvěčnit na billboardy spolu s větou „Stydím se za svého premiéra“. Proč se útoky na Andreje Babiše míjejí se svým cílem oslabit jeho pozici?
Souhlasím v tom smyslu, že se Babiš zatím jakž takž drží. Vysvětluji si to tím, že jeho antipolitická politika vyluxovala všechny současné strany, naposledy komunisty a socialisty, a mimořádně dobrou ekonomickou situací v posledních letech. Pokud se ekonomicky daří, můžete dělat i chyby nebo nedělat nic. Stačí jezdit po kraji, slibovat všechno všem, rozdávat peníze, a zavazovat si tak určité voličské skupiny. Ale jen dočasu.
„Antibabiš“ není politický program. Občanská antibabišovská sdružení jsou často bezzubá, protože nejsou schopna postavit komplexní alternativu k současnému populisticko-socialistickému establishmentu. To je možné pouze na půdě politického stranictví. Babiše musí ve volbách porazit jeho politický, stranický rival.
Psali jsme:
Největším soupeřem hnutí ANO soudě podle vyjádření předsedy Ivana Bartoše by v nejbližším období měla být Pirátská strana, která si plánuje nejen vyhrát blížící se volby do Evropského parlamentu, ale po příštích volbách do Sněmovny sesadit Andreje Babiše a sestavovat vládu. Čím si sympatie českých voličů pro Piráty vysvětlujete a sdílíte optimismus šéfa jejich strany ohledně výsledků zmíněných voleb?
Ptáte se na tohle člověka, který je mentálně 25 let ódeesák a čtyři poslední roky člen této strany. Je to prosté: samozřejmě se může stát v příštích volbách cokoli, neumím předpovídat budoucnost. Mohu mluvit pouze o tom, co se mi zdá pravděpodobnější. Po příštích volbách bude jedinou smysluplnou alternativou k ANO strana, k níž se hlásím, a vládu bude sestavovat Petr Fiala.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Bývalý politik a signatář Charty 77 Daniel Kroupa je toho názoru, že ve společnosti je už dost protestní energie, a proto je správná doba na nové Občanské fórum. Nazrála podle vás atmosféra ve společnosti k nějaké další změně a co by pro svůj úspěch mělo nové Občanské fórum nabídnout?
Daniela Kroupu znám třicet let a osobně si ho vážím, ale politicky plujeme, jak se mi zdá, na trochu jiných plavidlech. Pochybuji, že naše současnost má takový „revoluční“ potenciál. Navíc já už o žádnou další revoluci nestojím. Mně jedna za život stačí – a já jsem stále se „svou“ revolucí z roku 1989 spokojen. Občanské fórum je termín pro historiky. Znovu opakuji. Jediné, co má dnes v politice cenu, je budování klasických stranických struktur a jejich podpůrných institucí – samozřejmě kromě kultivování politického jednání, což také souvisí s institucemi. Bylo by ideální, kdyby se obnovily ODS a ČSSD a vytvořily tradiční ideové napětí, kterému by odpovídaly i příslušné instituce. V případě, že má Daniel Kroupa pravdu a dojde k vytvoření jakéhosi nového Občanského fóra, i když si to moc nedokážu představit, je podle mne jen otázkou času, kdy se takové hnutí začne štěpit, institucionalizovat a profesionalizovat. Viz odpověď na první vaši otázku. Politické stranictví není mrtvé, je to možná ponorná řeka, ale existuje.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
V české společnosti prý panuje nespokojenost. Ti, kdo jsou v médiích nejvíce slyšet, ji přičítají odporu k vládnutí Andreje Babiše a vykonávání prezidentského úřadu Milošem Zemanem. Neukazují ale výsledky voleb a propad například ČSSD či TOP 09, že lidi neméně tak štve nekritické poklonkování EU, lidskoprávní moralizování, upřednostňování všech možných menšin a odklon od tradičních hodnot? Nebo jak na to pohlížíte vy?
Jediným směrodatným ukazatelem různých názorů a pocitů jsou volby. Ty prezidentské a celostátní vyhráli Zeman s Babišem, což vypovídá o tom, jaký má český volič preference – bez ohledu na některá média a průzkumy veřejného mínění. Ale u obou politiků nelze počítat s konzistentní politikou, jsou proto neperspektivní: Zeman je pro mne už ideově-politicky zcela nečitelný, Babiš je krystalický příklad populismu. Jejich pakt, podporovaný nyní socialisty všech odstínů, je dovnitř státu levicový, navenek zmatený. Přitom právě v rámci mezinárodní politiky bychom teď tolik potřebovali jasný „český“ postoj, neboť se začíná dramaticky měnit EU a celoevropská politika. Současná vedoucí politická třída ČR není schopna srozumitelného a jasného názoru a tomu odpovídajících postojů. A to je špatné i vzhledem k politicky upadlým formám, které zmiňujete – od „poklonkování EU“ až po lidskoprávní moralizování. Otázku na „odklon od tradičních hodnot“ bych vyjmul a dal bokem, to je širší problém, který souvisí s vývojem západní civilizace, nikoli pouze se současnými politickými trendy.
Těmi tradičními hodnotami jsem měl na mysli i rodinu. Enfant terrible ODS Václav Klaus mladší prohlásil, že z provozování homosexuálních aktivit se dítě nenarodí, takže nelze používat slovo rodina. Neměla by právě konzervativní ODS dát nejen jeho hlasem najevo, že manželství nemůže být svazkem dvou žen nebo dvou mužů? Nebo bude mlčet i tehdy, až se bude projednávat, zda za manželství nepovažovat i svazek muže a více žen a podobně?
Tak především: ODS byla a zůstala liberálně-konzervativní stranou, což v praxi znamená, že v některých otázkách dává svým poslancům „volné hlasování“ podle svědomí, což se asi v minulosti týkalo určitých bioetických problémů a podobně. Na druhé straně vás ubezpečuji, že konzervativní křídlo v ODS není dnes vůbec slabé a není pravda, že by za tento proud mluvil pouze Václav Klaus. Dokázal bych vám vyjmenovat jen z první vody dalších deset patnáct členů strany, kteří jsou na vedoucích místech nebo v Parlamentu a explicitně vyjadřují konzervativní postoje. To tak možná jen vyplývá z mediálního šumu, který jindy – oprávněně – kritizujete, že vidíte jen Václava Klause mladšího. Konečně mám-li to vzít osobně, teď děláte rozhovor se členem ODS, který vám za sebe otevřeně říká, že je skutečně v ohrožení určité tradiční pojetí rodiny a žijeme v době sociálního konstruktivismu, který nám může být osudný. Co mám víc dělat? Mlčím snad?
Jako historika se vás nemohu nezeptat na kauzu, kterou odstartovala výroční zpráva Bezpečnostní informační služby, která upozornila na potřebnost změny ve výuce moderních dějin kvůli možnému ruskému vlivu. Ministr školství Robert Plaga se proto sešel s ředitelem BIS Michalem Koudelkou a poté hovořil o tom, že ministerstvo chce zajistit prostor pro vyváženou výuku moderních dějin na školách. Co si o tom celém myslíte?
Bouře ve sklenici vody, alespoň z mé perspektivy učitele budoucích učitelů. Na jedné straně je to celé nesmysl. Výuka historie má asi tisíc problémů, ale že by byl nyní nejzávažnější v tom, že by se projevoval „ruský vliv“, mi přijde poněkud absurdní. Už z toho důvodu, že školství je stále – přes veškeré reformy – tradiční a stereotypní typ instituce, kam nedoléhají tolik „zvuky ulice“. Já navíc nevím, co si prohlížejí studenti na svých mobilech: módu, auta, hezké holky, nebo ruské weby? Školství v ČR je naštěstí stále docela pluralitní, takže nějaká jednostranná orientace snad nehrozí. Obecně mám za to, že o „ruském vlivu“ můžeme mluvit spíše na úrovni geopolitické, nikoli na úrovni národního školského systému. Proč se k tomu má vyjadřovat BIS? To je nový garant kvalitní výuky v ČR? A na druhé straně je také legrační, jak chce ministerstvo „zajistit prostor pro vyváženou výuku moderních dějin“. Už řekli, jak konkrétně toho chtějí dosáhnout? Je to celé nějak na hlavu.
Už zmíněný poslanec Václav Klaus tvrdí, že Evropská unie jde dlouhodobě cestou, která není v zájmu demokracie a českého národa, ale není síla, která by Česko vedla cestou opuštění. V květnu se uskuteční volby do Evropského parlamentu. Je v zájmu Česka, aby uspěly spíše euroskeptické strany, nebo vyloženě proevropské subjekty, jako je TOP 09? A co by mělo být z našeho pohledu hlavním tématem těchto voleb?
Co máte pořád s tím Václavem Klausem?
No, je v médiích hodně vidět i slyšet a jeho názory mají logiku, tak proto jsem ho podruhé ocitoval.
Tak ty volby jsou důležité, možná mimořádně důležité. Evropská unie se mění. Kdo by si dokázal před lety představit takové otřesy, jaké představuje Brexit nebo vzájemné „kočkování“ mezi západní a střední Evropou? Jako vždy a ve všem – záleží na tom, kdo přináší jasnou představu o tom, co je a má být, tj. politický program. V zájmu České republiky je, aby uspěly reformní strany, které říkají, že „více Evropy“ není žádný politický program, ale výraz politické beznaděje. Pokud má být současná francouzsko-německá dohoda z Cách více než deklarací, což ještě nevíme, možná ukazuje, že dva největší evropské státy se připravují na novou situaci, která nastane po volbách, tj. na institučně zakotvenou „dvourychlostní Evropu“. V zájmu ČR je podle mého soudu zařazení do pomalejšího jízdního pruhu, v rámci nějaké středoevropské spolupráce. Jsem v tomto směru euroskeptik a nestydím se za to. Evropský stát ve smyslu fungující federace vzniknout nemůže, a mohl bych uvést dvě desítky důvodů pro toto své tvrzení. Musíme zařadit zpátečku, Lisabon byl součástí trajektorie, která vede do pekla.
Europoslanci bývají ze všech volených zástupců lidu v Česku nejvíce stranou pozornosti. Jen ve chvíli, kdy někteří z české jedenadvacítky hlasují spíše v zájmu Bruselu než vlastní země, nejčastěji jsou zmiňováni Jaromír Štětina, Stanislav Polčák či Luděk Niedermayer, se o ně trochu zvýší zájem. Považujete za logické, že zvolením do Evropského parlamentu tito lidé zapomenou, která země je do lukrativních křesel zvolila, a začnou nahlížet na vše „bruselskou“ či nadnárodní optikou? Nebo by měli do roztrhání těla hájit „dres“ týmu, který je tam vyslal?
Já bohužel nemám osobní zkušenost, ale obecně bych řekl, že jsou představitelné různé „personální“ možnosti. Jsou politici, kteří se naivně nadchnou pro „evropskou myšlenku míru“ a jsou schopni do zblbnutí opakovat, že díky Evropské unii máme dobrodiní, o kterých se nám nesnilo, že národní stát je přežitek a že vlastenectví je zhoubné. Jak tušíte, tito lidé nepředstavují můj šálek kávy. Ale jistě existují i takoví, kterým jde o prosazování národních zájmů – a já nepovažuji výraz národní zájmy za sprosté slovo. Budu v květnu volit ty, kteří se blíží tomuto mému pojetí, nezapomenou na to, že jsou v Evropském parlamentu a dalších unijních institucích proto, aby říkali, že Česká republika je suverénním národním státem, který je schopný spolupráce různého typu a který je kreativní ve vymýšlení různých forem spolupráce v rámci Evropy. Nenechá si ale ukrást – a to jsme znovu na začátku rozhovoru – to, oč jsme usilovali v revoluci 1989, vlastní demokratický stát, kde si budeme rozhodovat o podstatných věcech sami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
