V poslední době neuplyne pomalu ani den, abychom se nedočetli o nějakém útoku, ať už v Evropě, nebo vlastně téměř po celém světě. Co na to říkáte?
To se dalo čekat, dřív nebo později. Jen si vemte, kdo sem loni po statisících připlouval. To nebyli žádní chudáci zubožení válkou, ale samí zdraví chlapi, moderně oblečení, dobře živení, silní, vybavení chytrými mobily. Všichni s vírou ve svého Allaha, odmala vychovávaní Koránem, že my, nevěřící Evropané, jsme jen jejich služebníky a naše „křesťanská“ či humanitární pomoc je jimi považovaná za zcela samozřejmou povinnost sluhy ke svému pánovi, za slabost. V Koránu se píše: kam šlápne noha Muslimova, ta země je jeho. Jim vůbec nejde o nějakou asimilaci s evropskými národy, ale o bezohledné dobytí Evropy a nastolení svého způsobu života a náboženství. Nenávist vůči nemuslimům a postupná likvidace každého, kdo nežije podle Koránu, jak dnes a denně čteme ze zpráv z Francie, Německa a dalších vstřícných zemí. Někdo tak může jednat na příkazy svých představených, třeba z IS, jiný, možná jen z nudy, protože nepracuje, na vlastní pěst, ale stále ve jménu svého boha. Jim o nic nejde, naopak, zemřou-li mučednickou smrtí, cesta do ráje blaženosti je jim otevřená dokořán.
A není se co divit, vždyť s křesťanstvím to bylo stejné. Po třinácti stoletích po Kristu začaly křižácké války nejen proti nevěřícím, ale i proti vlastním, kteří se třeba modlili Otčenáš trochu jinak (Kataři, Albigenští…) Osvobození božího hrobu křesťanskými vojsky byla jen vznešená záminka k získání obrovského bohatství pro katolickou církev. A také tekly potoky krve, uřezávaly se hlavy, upalovalo se, vraždilo. Ve jménu božím tak církev napáchala nejvíc zločinů, co svět světem stojí. (Vezměte si starozákonního Boha, strašlivého, nesmiřitelného, mstivého, vraždícího, nabádající své ovečky ke stejně hrůzným činům, jako Allah.) Islám vznikl v sedmém století. Připočtěme jich oněch třináct a jsme v dnešní době, kdy se jeho stoupenci projevují stejně jako kdysi křesťané, jen ve jménu svého boha. A teď je to vlastně totéž v jiných barvách – získat pro svého Allaha pomalu a jistě celý svět. Islám není slučitelný s žádnou demokracií, je to příklad Trojského koně, vtaženého do Evropy. Jiná otázka je, na čí popud nebo spíš příkaz, protože nevěřím, že by přední politici EU byli tak hloupí, aby toto neviděli. (Spíš bych použil slovo strach.)
Chlapi uprchlíci, místo toho, aby bojovali o své domovy, hromadně opouštěli svou vlast a vyrazili do Evropy vyhlídnout si místo k životu, pak sem pozvat své (dvě až čtyři) manželky a deset, patnáct dětí. Aby ne, když se jim tu nabízí už zaživa život, který jim Korán slibuje až po smrti, kdy je navíc hodná Mutti Angela vítala a dávala jim takové peníze, za které se jim bude žít skvěle a bez práce! Rodina k rodině, komuna je založena. Čím větší, tím podle evropských zákonů dostanou větší podpory a začnou pak rozhodovat o nás, evropské menšině.
Na hranice bych v souvislosti s migranty poslal/a nebo postavil/aAnketa
Všichni odsuzovali pány Fica i Orbána, že jsou zásadně proti přijímání takovýchto ekonomických uprchlíků, jak se jim opatrně říká. Nechtějí, aby na jejich území vznikaly podobné komuny či ghetta, které nikdy nesplynou s domorodci. Kdyby se chovali jako Vietnamci, o kterých nikdo neslyší, nikoho nenapadají a nevnucují mu své náboženství, svůj styl života a kteří jsou navíc neuvěřitelně pracovití, prosím, nic proti ničemu. Ale to, co imigranti předvádějí po Evropě, není už žádná legrace. Pro ně jsme prostě stále oni křižáci, nevěřící psi a hlavně nepřátelé islámu a podle toho jednají. Někdo napsal, že islám je náboženství vítězného vojevůdce a nikoliv porobených či otroků, jako judaismus a křesťanství. Naivní představa, že se muslimové budou v Evropě chovat jinak, než jak se chovají doma.
Teď najednou mnozí představitelé evropských států přicházejí s tím, že by se asi něco mělo podniknout. Zajímalo by mě, jaké obrátky by toto „podnikání“ nabralo, kdyby zahynul nějaký potentát nebo člen jeho rodiny. Je třeba nebát se a umět pojmenovat věci pravým jménem, EU, ne EU. Vždyť vítají ve svých zemích své potencionální vrahy! Francie dnes přiznává, že ví nejméně o 10 500 radikálech – bojovnících! Každý člověk si snadno spočítá či odhadne, kolik takových „Allahových vojáků“ sem mezi oním milionem a půl migrantů přijelo. Kdyby to byl každý stý nebo tisící, je jich tu prostě armáda.
O migranty ať se tedy starají země, které si je pozvaly nebo jim dovolily vstup na své území. Souhlasím s panem Orbánem, který prohlásil, že Maďaři mají právo rozhodnout, s kým chtějí či nechtějí žít. Brusel už předvedl, že nedokázal zvládnout příliv uprchlíků a teď se chce hojit na všech občanech, kteří nesouhlasí s jejich pochybenou politikou tím, že je jim přepošle a starejte se? To je sakra špatně. Uprchlické tábory musí být zřízeny mimo území EU, která sama vytipovala bezpečnostní země na africkém či blízkovýchodním území. Tam by měli být přemístěni, tam by jim mohla EU pomáhat a penězi, které jim tady jen tak pro nic za nic dává a kvůli kterým sem vlastně přijeli, posloužit na opravdu jejich zničených domovech. Jinak je celá EU jen byrokratická mašinérie, neschopná bránit své občany před islámem.
Před pár dny zavraždili faráře ve Francii. Myslíte, že se jedná ze stran vrahů o určitou symboliku proti jinému náboženství, než mají oni?
Kdoví. Pro ně žádné jiné náboženství kromě islámu neexistuje. Třeba na procházce zahlédli otevřené dveře do kostela, tak to zkusili, jen tak. Možná demonstrovali, že se nezastaví před ničím, protože naše kostely jakož i celé náboženství pro ně nic neznamenají. Vzpomněl jsem si na svou návštěvu tuniského Sousse v roce 1997. Cestou vzhůru městem k citadele jsem si spletl ulici a dostal se k pootevřeným vratům starého francouzského koloniálního hřbitova z 19. století, á la pařížský Pére Lachaise. A to, co jsem spatřil, mi doslova vyrazilo dech. Skupina tuniských dělníků pomocí bagrů, kladiv a sochorů likvidovala vše, co jí přišlo pod ruku. Nádherné náhrobky, sochy, plastiky, reliéfy, hrobky na místě rozbíjeli, nakládali na vozy a odváželi kamsi. Možná někam do pouště, kde je za chvíli zasype písek, nebo do moře. Vůbec se nezastavili před krásným výtvorem lidských rukou, nic je neokouzlilo, nad ničím se neslitovali.
Teď se ptám, kde byl náš dobrotivý Bůh, Všemocný a Vševědoucí, že nechal svého služebníka, starého kněze, který mu celý život trpělivě a oddaně sloužil, hlásal jeho poselství a všeobjímající lásku, zemřít takovou krutou smrtí? Jak mohl dopustit, aby v Nice umírali nevinní lidé, děti? Čím se provinili? K čemu pak všechny ty mše za zemřelé, zapálené svíce a květinové oběti Tomu, který o tom věděl a přece nezasáhl, nezabránil? Ano, skloň hlavu a modli se, protože cesty boží jsou nevyzpytatelné. A hotovo. Náboženství otroků.
Napadlo vás, co by se asi stalo, kdyby v nějaké arabské zemi křesťané zabili v mešitě imáma? Tak vidíte.
Jediná možná věc, kterou vám řekne každý člověk a teď už pomalu i politici – uzavřít hranice Schengenu, zvýšit ostrahu národních hranic, vracet migranty zpátky, na souši i na moři. Kdo překročí hranice bez platných papírů, bude vrácen. Žádný azyl. Ale jak si jejich totožnost ověřit v zemích, kde je všechno zničeno a nic nefunguje? Jak jim věřit, že jsou opravdu z válkou postižených oblastí? Proč neprchají do sousedních zemí, které mají stejnou kulturu, způsob života a náboženství? A proč je tyto státy odmítají přijímat? Jak mnozí pak sami přiznali, poslechli lákavých výzev místních sdělovacích prostředků, že v Evropě dostanou obrovské sociální dávky a nemusí pracovat. To byl ten nejsilnější hnací motor, který rozhodl. Vlast nevlast, domov nedomov.
Psali jsme:
Vražedné útoky se bohužel stále častěji odehrávají v Evropě, hlavně v Německu a ve Francii. Pokud vím, tak tam máte přátele, mluvil jste s nimi, víte, jaká je tam mezi běžnými lidmi atmosféra, jak tam teď žijí?
Panuje strach, tak by se to nechalo pojmenovat. A imigranti s tím počítají, vyhrožují, stále zastrašují: Bude hůř, těšte se! Zničíme vás! Toto je už naše země, to vy tu nemáte co pohledávat. Samozřejmě lezou do domů a bytů s tím, že teď tu budeme bydlet s vámi a pokud se vám to nelíbí, tak vypadněte. Berou si, co chtějí, v obchodech neplatí. Ozbrojené složky mají zákaz proti nim jakkoliv zasáhnout. Tím v nich jen sami posilujeme pocit, že se jich bojíme a tak svou agresivitu stupňují. Mám známé v Normandii i Bretani, na jihu Itálie, všichni říkají, že se jejich život naprosto změnil. Bojí se vycházet z domů, posílat děti do škol, jet k moři, protože všude číhá nebezpečí. Imigranti vyhrožují atentáty v přímořských letoviscích, což už dokázali masakrem v Nice. Bojím se ráno otevřít internet, abych se dočetl, kde kdo zase umíral. Člověk má nakonec pocit, že sleduje nějaký děsivý seriál na pokračování.
Mnozí politici stále tvrdí, že útoky, například v Německu, vlastně vůbec nesouvisí s migrační krizí a s přijetím uprchlíků. Mají pravdu? A co byste v tomto kontextu vzkázal kancléřce Merkelové?
Ne? Skvěle. Tak ať si je tam nechají a necpou nám je sem. Frau Merkel si je pozvala, má je tam mít. Ať se stará. Ale jestli si takto představuje ono multikulti obohacování, potěš ji pánbůh. Už 83% Němců s jejím rozhodnutím nesouhlasí.
Chtěl bych vidět, kolik z nich se už zapojilo „do pracovního procesu“, když se pětkrát denně musí modlit. Jak se asi tváří šéf či majitel výrobního pásu, když najednou jeho muslimský zaměstnanec padne na kolena a několik dlouhých minut vzývá svého boha? Co dělají ti ostatní, závislí na jeho pracovním úkonu? Počkají na něj? Dají si pauzu na kafe a cigáro? To asi sotva. Paní Merkelová to možná myslela dobře, ale „někde ta soudružka z NDR udělala chybu“. A sotva vstoupí do světové historie jako hrdinka. Naopak. Být na jejím místě, omluvím se celému světu a zalezu navěky.
Také se pořád mluví o tom, že u nás nic podobného zatím aktuálně nehrozí. Když se ale podíváme například na ten Mnichov, tak se to vlastně k nám stále blíží. Jaké Vy z toho máte pocity?
Blbé. Někomu se podařilo a stále daří vyvolávat a posilovat pocit strachu. A s lidmi, kteří se bojí, se dá přece manipulovat daleko snáz, to vám potvrdí z historie každý, kdo se strachem obchoduje. Komunismus vystřídal strach z terorismu. Ano, každé město v Evropě je potencionálním místem útoku. Včera Mnichov, zítra jakékoliv jiné. Žádná teorie, důkazy jsou víc jak hmatatelné.
Právě kvůli různým útokům je pohled mnohých lidí na migranty a na to je přijímat stále skeptičtější. Jak to v současné době vidíte Vy a co říkáte na to, že má Česká republika v dohledné době údajně z Turecka přijmout 80 syrských uprchlíků?
Myslím, že jsem se už vyjádřil. Pokoj každému, kdo v míru přichází. Kdo přichází s jasným úmyslem škodit, pak sorry, tady není pro tebe místo. Jenže jak to zjistit, že? Ale jak je vidět, láska, pravda, demokracie a humanita jsou sice krásná slůvka, ale v životě je všechno trochu jinak. Další uprchlíci k nám? To už tady bylo. Komedie s přestupem do Německa. Ti hodní křesťané, kterým jsme pomohli, si jen pohodlně a zadarmo (doufám) obstarali cestu za Mutti Merkel. Tak trochu nás očurali. Kolik takových ještě bude? Teď 80, do konce příštího roku 2 700. Kdyby mezi nimi byl každý pětistý terorista, máme jich tu už pět a půl. Na pět velkých českých a moravských měst víc jak dost. Přál bych si, aby naši politici byli ráznější, víc naslouchali svému lidu, svým voličům a ne šílené Frau a jejím stejně pomýleným kámošům z Bruselu a řekli rozhodné slovo –děkujeme, ne. Prostě ne. Důvody jsou nasnadě, stačí se podívat, jak to v posledních dnech vypadá v Německu, ve Francii. Když už jich tam má na dva miliony, ty dva a půl tisíce se tam snadno vejdou taky. Čím budeme milosrdnější, tím budeme zranitelnější. Potřebujeme silnou ruku, marná sláva, osvíceného „diktátora“, protože celá naše slavná demokracie se už dávno přežila (sám Churchill řekl něco v tom smyslu - vím, že demokracie nefunguje, ale nic lepšího jsme zatím nevymysleli) v nefunkční změť zákonů, vyhlášek a nesmyslných volovin a v rukou neschopných a zbabělých byrokratů z Bruselu nás všechny stáhne ke dnu, jak se vyjádřil jeden ze čtenářů. Je třeba jednat dřív, než bude pozdě. Teď hned. A nenechat se vydírat, že když neposlechneme, nedostaneme dotace na záplatování silnic.
Psali jsme:
Když jsme u Turecka, co si myslíte o pokusu o převrat v Turecku a o tom, jak se tam nyní, podle některých zpráv, údajně k pučistům chovají? (mučení, znásilňování, bití…)
Další tvář demokracie. Každý si ji představuje po svém. Překvapilo mě, s jakou rychlostí, během dvou tří dnů, se pozatýkalo na 60 000 lidí. Kdo je tak rychle odhalil, určil, spočítal? Připomnělo mi to naše církevní restituce, ty byly také tak rychle spočítány a vyčísleny… Každý soudný člověk tuší, že to všechno bylo už dávno připravené, „vyrobila“ se jen záminka, aby mohlo dojít k odstranění nežádoucích, celé opozice. Erdogan přece vzkázal Evropě: Jdeme si svou cestou, vy si jděte taky svou. Víc jasněji se vyjádřit nemohl. Turecko se už nebude nikoho doprošovat, myslím, že se ještě dočkáme překvapivých a bohužel ne zrovna příjemných věcí. A křik Evropy kolem znovuzavedení trestu smrti? Pokud se nemýlím, z 50 států USA je trest smrti ve 34 z nich! A ticho po pěšině. Z historie víme, že mučením se člověk přizná ke všemu. Ať to byly inkviziční procesy, nebo ty politické v padesátých letech, kdy se obžalovaní či odsouzení museli učit patřičné odpovědi, které do nich byly prostě namlácené. Dějiny se stále jen opakují.
Hodně lidí se bojí tento rok vyjíždět někam do zahraničí na dovolenou a raději zůstávají doma. Jak to máte Vy? Jedete do zahraničí, nebo máte také strach z útoků, které, jak vidíme, přibývají?
Zůstávám doma. Ani ne tak z obavy z útoků, ale kvůli práci a rodinné situaci. Mám nemocnou maminku a chci být co nejvíc s ní.
Právě v kontextu toho, co se děje v Evropě a vlastně i třeba v Turecku, volají někteří lidé i v Česku po vystoupení z EU. Jak to vidíte Vy a co myslíte, že by nám to přineslo?
EU se začala chovat agresivně, autoritářsky, jako protektor. Přikazovala, nakazovala bez ohledu na národní tradice a zájmy. Bezohledně se jejím „úřadováním“ zničilo mnohé, co nám dělalo ve světě renomé, ať to byl průmysl, zemědělství, školství a další. Těch věcí „proti“ je čím dál tím víc, až mám pocit, jestli to není záměr. Myslím, že nám zřejmě nezbyde, než z tohoto nefunkčního spolku co nejdřív odejít. Anglie to pochopila jako první a jednala. A svět se nezbořil. Členství v EU i jakékoliv jiné organizaci by mělo být dobrovolné, a pokud s jejími praktikami nesouhlasím, pak mám mít možnost se vyjádřit a vystoupit. Jen doufám, že se „uražená“ EU nebude pak chtít mstít nejrůznějšími sankcemi jako proti Rusku.
Když jsme u toho, jak hodnotíte vystoupení Velké Británie z EU?
Nejsem politik, abych fundovaně rozebíral tyto záležitosti. Pouze se k nim vyslovuji jako řadový občan. Správně by měl Brusel svým státům věci předložit, nabídnout k úvaze a podle daných skutečností je pak vlády přijmou nebo ne. Ale konat pod diktátem? To už tady bylo. Velká Británie zřejmě dobře zvážila všechna pro a proti a konala podle svého nejlepšího uvážení a rozhodnutí. A jak je vidět, i bez diktátu EU jí bude dobře. Nezahyne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
