Zdravý rozum zastřený nehorázným platem v eurech, tlumočníky, vlastní důležitostí a bezplatnými letenkami! Daniela Kovářová mluví o nákaze lidí pracujících pro EU

22. 7. 2017 14:33

ROZHOVOR „Není úkolem státu říkat občanovi, že má zdravě jíst a sportovat, nosit reflexivní pásky nebo helmy na kolo, či jak má vychovávat děti,“ vysvětluje někdejší ministryně spravedlnosti a advokátka Daniela Kovářová. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekla, že o tom, co je pro ni dobré, si chce rozhodnout sama. Došlo i na Evropskou unii, jejíž nákaza prý zasáhne každého, kdo se přisaje k jejímu bezednému prsu, a příčinou jejího zániku se stane neschopnost vidět nákazu.

Zdravý rozum zastřený nehorázným platem v eurech, tlumočníky, vlastní důležitostí a bezplatnými letenkami! Daniela Kovářová mluví o nákaze lidí pracujících pro EU
Foto: Archiv VR
Popisek: Daniela Kovářová

Česká eurokomisařka Věra Jourová poskytla rozhovor německému deníku Neue Osnabrücker Zeitung. Česká politička pohrozila Polákům odebráním evropských dotací. Dolní komora polského parlamentu totiž schválila zákon, jenž v podstatě podřizuje nejvyšší soud Polska ministerstvu spravedlnosti. Jde podle vás o útok na demokracii?

Z veřejných zdrojů v České republice lze vyčíst jen kusé informace a takřka všechny komentáře jsou subjektivní. Pokud vím, zákon „jen“ mění mechanismus sestavování Národní soudcovské rady odpovědné za chod justice. Úsloví „útok na demokracii“ je fráze, kterou lze lehce zneužít pro libovolné cíle. Kritizovat rozhodnutí zákonodárců jako útok na demokracii považuji proto za manipulaci s dosud známými fakty.

Soudcovská rada i mechanismus jejího ustavení je výsostně politickou otázkou, stačí se podívat na posledních deset let debat o jejím zřízení u nás. Kdo jiný než politikové by měl o politických otázkách rozhodovat, navíc procesem parlamentním, tedy povýtce legitimním? Politická vůle k jejímu ustanovení v České republice zatím chybí. A vidíte – neexistenci soudcovské rady také neposuzujeme jako útok na demokracii.

Jourová prohlásila: „Jestliže vezmeme v potaz, že země EU získávají dotace jdoucí z kapes evropských daňových poplatníků, musíme trvat na dodržování základních pravidel a pravidel právního státu. Neumím si představit, že by němečtí nebo švédští daňoví poplatníci chtěli financovat zrod diktatury v jiné zemi Evropské unie.“ Souhlasíte s tím?

Rozumím tomu, že některá polská rozhodnutí nejsou v Bruselu přijímána s nadšením, nicméně navzdory tomu zatím nelze tvrdit, že Polsko přechází od demokracie k diktatuře. Zjevně si Brusel bude muset zvyknout na to, že o některých věcech si budou členské státy rozhodovat samy a po svém. Koneckonců Česká republika je na tom v jiných oblastech podobně. Neměli bychom tedy upírat našemu sousedovi tatáž práva, jež chceme využívat sami.

Je v pořádku, aby si evropští politici brali dotace jako rukojmí poslušnosti? A v jakých případech je to v pořádku? Ohrožení demokracie? Rozhodování o trestu smrti? Umísťování migrantů?

Braní rukojmí je hodno odsouzení v každém případě, ať k němu dochází v rodině, ve společnosti nebo při jednání mezi národy. Osobně ovšem považuji dotace za škodlivé a morální pokřivení hodnot, jež způsobily, za těžko odčinitelné. Česká republika by se měla řídit obecnou zásadou policejní práce, podle níž se s vyděrači nevyjednává. Dokázali jsme existovat před dotacemi, zcela jistě si poradíme i bez nich.

Stále více se diskutuje o zásazích státu do života lidí, ať už je to kouření v restauracích, kamerové systémy a další případy. Nechala jste se slyšet, že se stát pokouší vládnout i rodině. Připravujeme se tak o svobodu, jak tvrdí někteří?

V každém případě státní zásahy pomalu, ale znatelně přitvrzují. Stát by se měl starat o úzký okruh aktivit, kvůli nimž kdysi dávno vznikl, jako je například bezpečí občanů, veřejné školství a základní zdravotní péče – mimochodem ve všech těchto oblastech v tuto chvíli selhává. Vše ostatní by měl nechat na svých občanech, aby se o sebe postarali sami podle vlastního uvážení. Koneckonců ve shodě s touto filozofií přijal i legislativu. Ustanovení § 3 odstavec 1 nového občanského zákoníku stanoví, že každý člověk má právo hledat vlastní cestu ke štěstí. Není úkolem státu říkat občanovi, že má zdravě jíst a sportovat, nosit reflexivní pásky nebo helmy na kolo, či jak má vychovávat děti. Jeho úkolem zajisté je trestat kriminální extrémy, ale jinak má nechat na každém, aby si o svém životě rozhodl sám. O tom, co je pro mě dobré, si chci rozhodnout sama. To je totiž jen moje cesta ke štěstí, protože na jejím konci bude v každém případě smrt, od níž mě stát stejně neuchrání.

Tvrdíte, že lidé pak mají pocit, že se nemusejí o nic starat, neboť se nakonec vždy postará stát. Stáváme se tak neschopnými? Odsouzeni řídit se pravidly a pokyny?

Stát bohužel nepodporuje odpovědnost, ale naopak utvrzuje své občany v závislosti na státě. To, co před dvěma sty lety stát zřídil jako milodar či bonus, se dnes stalo nárokem a řada lidí ani nepřemýšlí, jak by zkoušela žít bez jeho uspokojení. Otázkou je, co se stane, až stát nebude mít prostředky na uspokojení potřeb všech, kteří se nechají státem zaopatřovat. Proto je tato snaha státu krátkozraká. Část břemene, odpovědnosti i nákladů by měl nést občan a jeho rodina.

Nakolik by podle vás měla mít Evropská unie právo zasahovat do pravomocí států?

Před deseti lety jsem považovala Evropskou unii za dobře vymyšlené partnerství. Kdyby pravomoci a oblasti, v nichž se angažuje, zůstaly na stavu oné doby, nedošlo by k brexitu ani ke všeobecné deziluzi z jejího fungování. Problémem je její zahleděnost do sebe a špatný systém, který nutí každého, kdo pro Evropskou unii pracuje, rozšiřovat oblasti své působnosti a zvětšovat zásahy do vnitřních záležitostí jednotlivých států. Nákaza podobná infekčnímu onemocnění zasáhne každého, kdo se přisaje k bezednému prsu Evropské unie, očaruje jeho mysl skleněnými paláci, zastře zdravý rozum nehorázným platem v eurech, tlumočníky, vlastní důležitostí a bezplatnými letenkami. A protilék na tuto infekci zatím není znám, protože ani odvolání zástupce nebo skončení mise a návrat domů k prozření nepostačuje.

Je škoda, že krize nepřiměla Evropskou unii k sebereflexi a ke změně. Namísto, aby ji pochopila jako výzvu, zabetonovala se ve svých postojích. Vedení Evropské unie není schopno reformace a neschopnost vidět nákazu bude příčinou jejího zániku.

Co považujete v poslední době za nejvíce nespravedlivé?

Život obecně není spravedlivý. Touha člověka po spravedlivém uspořádání je odvěká, ale cíl se podobně jako duha s každým krokem vzdaluje. Spravedlnost je pojem morální, nikoliv objektivně změřitelný, a na spravedlivé uspořádání věcí mohou proto být odlišné názory.

Prohlásila jste k nahrávkám s Andrejem Babišem: „Odposlechy považuji za nezákonné a nemorální, a podobně soudím o každém, kdo jimi argumentuje, vydírá či se jimi jinak jakkoliv zabývá. Technicky dnes není problém vyrobit záznam libovolné osoby, která se na něm přizná k požírání vlastních dětí. Usnesení Poslanecké sněmovny, jež se opírá o odposlechy, je proto nepochopitelné.“ Nevěříte tedy řečenému na nahrávkách Andreje Babiše a novináře? Zapomeňme na chvíli na to, že by soud nepřijal nezákonně získané důkazy. Věříte, že jde o hlas Andreje Babiše? Bylo vše sestříháno jako součást předvolebního boje?

Můj postoj k odposlechům je setrvalý, proto se o ně nijak zvlášť nezajímám. Médiím bych doporučila podobný přístup, s větším množstvím taktu a ohleduplnosti k těm, kteří jsou úniky postiženi. Vezměte jen v úvahu, jakými divnými a obvykle protiprávnými cestami odposlechy záhadně unikají ze spisů nebo se dostávají na světlo světa.

Jak se vlastně díváte na politiku Andreje Babiše? A vyhraje podle vás volby?

Netěší mě, že jeho politika nemá jasnou vizi, ale nelze mu upřít pravdivost a schopnost vyjadřovat se jasně a srozumitelně, čímž voliče určitě oslovuje. Česká politická scéna podobné politiky už dávno potřebovala. Schopnost hovořit dlouhé minuty, aniž by mluvčí vyslovil jedinou myšlenku, způsobila, že se část veřejnosti o politiku přestala zajímat. Vystoupení a projevy některých politiků totiž byly a jsou podobně nudné a nicneříkající jako před rokem 1989. Mimochodem – politici by sami sebe i svou roli neměli brát tak příšerně vážně. Andrej Babiš je vítězem mimo jiné také proto, že se tak docela vážně nebere, že pro něj politika je jen životní epizoda a že se při ní baví.

Co jste si myslela ve chvíli, kdy post předsedy vlády a čelo ČSSD opustil Bohuslav Sobotka? Je to krok, který sociální demokracii pomůže ve volbách? Je Zaorálek dobrým náhradníkem?

Hradní extempore se vším, co následovalo, mi připadalo trapné pro všechny zúčastněné. U televizní obrazovky jsem se za ně styděla a přála jsem si, aby aktéři měli do všech podrobností promyšleny následné kroky podobně jako Francis Underwood bravurně ztvárněný Kevinem Spaceym v americkém seriálu House of Cards. Bohužel se ukázalo, že tomu tak není. Divácké skóre tomuto seriálu poskytnou až podzimní volby. A teprve po nich uvidíme, jak se česká verze televizního seriálu divákům líbila.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Svědectví z Německa: Odkládejte zločiny migrantů, nařídili policii. Zmlátili učitele a řekli, že je rasista. Češi, dejte si pozor...

18:54 Svědectví z Německa: Odkládejte zločiny migrantů, nařídili policii. Zmlátili učitele a řekli, že je rasista. Češi, dejte si pozor...

ROZHOVOR „Je naprosto skandální, že po dvaasedmdesáti letech v ulicích Berlína hořely židovské symbo…