Po několikahodinové rozpravě v Senátu nad přímou volbou prezidenta, kde převážně zaznívaly argumenty proti nedomyšlené změně Ústavy, stačilo pět minut na poradu klubu ČSSD a díky disciplině této v Senátu nejsilnější strany bylo vzápětí rozhodnuto. Česká republika opouští tradici nepřímé volby a veškerou odpovědnost za výběr prvního představitele státu přenechává všeobecné vůli občanů.

Pro toho, kdo si takový výsledek přál, je to jistě dobrá zpráva. Mohl by však popřát i sluchu těm, kteří si myslí, že to až takové vítězství vůle lidu není a nebude. Naší společností se už dlouho táhne „blbá nálada“ a prakticky každé volby vyvolávají naději, že se po nich něco radikálně změní k lepšímu. Poslední parlamentní volby vyhnaly z dolní sněmovny lidovce a zelené. Vedle politických dinosaurů KSČM, ČSSD a ODS zasedly na uprázdněná místa v poslaneckých lavicích neokoukané tvářičky Věcí veřejných a recyklovaní politici z TOP 09. Podařilo se sestavit většinovou reformní vládu, ale ouha, záhy začal lid zase brblat. Souhlasím s názorem, že volání po přímé volbě je výrazem nespokojenosti s obecným stavem společnosti. Nejsem však přesvědčen, že je to ten jediný a samospasitelný lék.