Druhou a podstatně jednodušší možností přitom bylo některé objekty zbourat a místo nich případně vystavět něco nového a také asi levnějšího. Tato metoda řešení problému byla ale zavrhnuta. Obdobím demolic nevídaných rozměrů město prošlo po 2. světové válce, kdy se počet obyvatel snížil až o dvě třetiny a prázdné domy pak po desítkách mizely pod lžícemi bagrů. Nenávratně tak zmizela více jak polovina města. Dodnes je tato skutečnost pro Aš pohromou (pozn.: Co se týče bourání, mohlo být ještě hůře, jak uvádí Kronika města Aše 2000 na stranách 15 a 16). 

Proto přes všechny problémy a vysoké náklady usiluje radnice v první řadě o záchranu zbytků svého historického dědictví. Ne vždy je to jednoduché. Kupříkladu pro bývalou textilní průmyslovku se využití vymýšlelo dlouhé roky: připravováno bylo, že se sem sestěhuje městský úřad nebo že tu vznikne dům s pečovatelskou službou, pak se prostřednictvím bankovního domu sháněl strategický partner. Nakonec zde budou byty, kanceláře a ordinace pro lékaře.

Podrobnosti k některým úspěšným projektům:

Rok 2003: je rozhodnuto o rekonstrukci bývalých jatek z roku 1899. Přestěhují se sem technické služby, transformované tehdy na městskou společnost Ašské služby. Za tři roky byl značně zničený, ale naštěstí festovně postavený areál, zrekonstruován.