Stojí téměř v každém městě, ale i v menší obci, mnohdy již unikají naší pozornosti. Přesto výrazně spoluutvářejí podobu jejich center a stávají se znakem místní identity. Pomníky s letopočty 1914–1918 (někdy i 1919 a 1920) připomínají padlé vojáky v první světové válce. Byly chápány jako výraz zármutku nad smrtí mladých mužů, ale i symbol hrdinského vítězství v rámci prvorepublikových oslav československých legií.

Pomníky byly prvním a nejednou i jediným vstupem monumentálního sochařství a stavitelství do veřejného prostoru mnoha obcí mladého Československa. Jižní Čechy jsou v rámci republiky specifické. Odehrálo se tu v minulosti poměrně malé množství bitev, proto zde nenajdeme příliš starších válečných pomníků, než těch věnovaných padlým v první světové válce. Po skončení druhé světové války se na ně mnohdy jen vytesala další jména a nápisy či doplnila deska.

„Téma výstavy je unikátní, zatím se jím nikdo v takové šíři nezabýval,“ prozrazuje Roman Lavička z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a zároveň garant výstavy. „Vycházeli jsme z internetové databáze evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR, která pomníky mapuje. Většinu z nich jsme navštívili a zdokumentovali,“ upřesnil Roman Lavička. Některé pomníky vznikaly ještě ve válečných časech, kdy jejich zřizování podporovala i vláda rakousko-uherské monarchie. Hlavní „vlna“ budování pomníků spadá až do 20. let 20. století, výjimkou ale nejsou ani monumenty z 30. let. Jejich stavba bývala financována zejména z veřejných sbírek organizovaných místními spolky.

Po vzniku nového státu pomníky získávaly široké spektrum významů souvisejících s nově vytvořenou národní identitou. „Objevují se například motivy loučení a vítání, oplakávání, válečného utrpení, personifikované Vlasti, legionářů či motiv národa vítězícího nad habsburským orlem. Poměrně časté, i když většinou méně nápadné jsou křesťanské motivy. Bohatě se využívaly symboly, třeba lvi, nábojnice, meče či alegorické postavy. Najít můžeme zobrazení ženy jako Svobody, která rozbíjí pouta dítěti znázorňujícímu mladou republiku,“ vyjmenovává Roman Lavička.