Letos došlo k výraznému přísušku na jaře z důvodů malých nebo téměř žádných srážek, nedostatku sněhu a brzkému nástupu vysokých teplot. To způsobilo stresové podmínky pro všechny stromy. Mírná zima a jarní teplo mohou i za masivní růst populace mšice smrkové, který právě v nedávných teplých dnech kulminoval. Kvůli suchu došlo k inaktivaci symbiotických hub na kořenech smrků, a tím k snížení jejich pozitivního vlivu na vodní režim stromu a jeho ochranu proti škůdcům. Všechny tyto vlivy vyústily v masivní napadení téměř všech smrků pichlavých mšicí smrkovou. Mírné napadení je občas vidět i na u nás původních smrcích ztepilých a borovicích a na vysazovaných severoamerických druzích - douglaskách tisolistých a jedlovcích.