„Pomáhat potřebným jsem začal před několika léty,“ říká. „S žádostmi o sponzoring se na naši firmu obrací řada organizací. Mezi nimi je celá řada zcela nesmyslných požadavků a proto vždy pečlivě zvažujeme, kam finance poslat a kam ne. Na nesmyslné nebo často i podvodné návrhy nereagujeme, ale ty smysluplné naopak podporujeme dlouhodobě,“ pokračuje. „Značka ABENA je na našem trhu spojována zejména s pomůckami pro inkontinentní pacienty. Dodáváme rovněž dětské pleny, kosmetiku, obvazový materiál a řadu dalších doplňkových výrobků. Od doby, kdy se aktivně věnuji rozvoji firmy, navštěvuji pravidelně řadu našich klientů osobně. Mezi nimi je velký počet ústavů pečujících o osoby se zdravotním postižením. Člověk se zde setkává s řadou různých životních osudů a mnohdy také neštěstí. Osobně mě tato setkání určitým způsobem stále poznamenávají a nutí k zamyšlení. I proto jsem se rozhodl v rámci možností pomáhat. Vzhledem k tomu, že jsem se s rodinou před několika léty přestěhoval do Hlučína, snažím se zapojovat i do místních charitativních projektů. A to je i případ Lukáše,“ upřesňuje a dodává, že rodiče Lukáše mají jeho velký obdiv. „V takových okamžicích si člověk uvědomí, že mít zdravé děti je obrovské štěstí.“
Jeho vztah k městu Hlučínu není náhodný. „Z Hlučína nepocházím, narodil jsem se v Ostravě, kde jsem i dlouhá léta žil. Když se nám s manželkou měla narodit dcera, začali jsme hledat větší bydlení a zatoužili po změně. Naskytla se příležitost bydlení v Hlučíně a já měl jasno. Asi se přihlásila ke slovu krev předků,“ směje se a vysvětluje své propojení s Hlučínskem. „Můj pradědeček, JUDr. Lerch, byl v Hlučíně advokátem. Praxi měl až do doby obsazení Hlučína Němci přímo na náměstí. Po obsazení města německou armádou musel Hlučín opustit a přestěhoval svou praxi do Bučovic. Moji rodiče bydlí již rovněž delší dobu v Hošťálkovicích, takže to k nim máme blízko. Mnoho přátel se divilo, že jdu proti proudu a stěhuji se z většího města do menšího, ale společně s manželkou jsme s touto volbou velmi spokojeni.“
Hlavní benefity spatřuje Petr Babinec v občanské vybavenosti, příjemné atmosféře a rovněž v určitém klidu, který se v místě předchozího bydliště bohužel postupně vytratil, což pro otce čtyřleté dcery hraje zásadní roli. „Líbí se mi vztah lidí k městu i pocit bezpečnosti, který v našem bydlišti mám. Ale abych jen nechválil, chtěl bych apelovat na některé občany, aby přemýšleli nad tím, co používají k výhřevu svých domů v topné sezoně. Občas mám pocit, že za dým, který se z některých komínů valí, by se nemusely stydět ani nedaleké železárny v padesátých letech minulého století,“ dodává s určitou nadsázkou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
