Na první pohled dílčí rozhodnutí. Ve skutečnosti ale milník v procesu, který zásadně ovlivní podobu desetihektarové lokality u lipové aleje a který započal zhruba již před 17 lety. Abychom pochopili, jak důležité bylo zářijové hlasování zastupitelů, ohlédněme se nyní zpět.

Na přelomu tisíciletí pokračovaly zeštíhlování a profesionalizace Armády ČR, což mělo za následek opouštění armádních objektů. Byl to i případ jičínských kasáren, které zcela ztratily využití. Vyvstala otázka, co s nimi. V roce 2000 Jičín sice získal jejich část do vlastnictví, nebylo však jasné, jaký bude jejich osud. V roce 2006, kdy se město stalo vlastníkem téměř celého komplexu kasáren, nebyla situace o moc blíže k vyřešení, nicméně v tu dobu již vedení města mělo na stole nabídku ze zámoří. Americká firma Global Resources přišla s obrovským plánem investice za dvě miliardy Kč. Kasárny se měly změnit v luxusní relaxační zónu, včetně hotelu, hospice, multikina a podobně. Jičín s firmou uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí s tím, že pro smlouvu kupní musí investor prokázat, že takové prostředky má skutečně k dispozici. Komunikace s ním ale byla složitá. Investor se stranil veřejnosti a vysloveně požadoval, aby jednání probíhala za zavřenými dveřmi. Neblaze památným dnem se stal 22. říjen 2007, kdy mělo dojít k jednání zastupitelů a investora za účasti veřejnosti a médií, ti ale byli přímo během setkání vykázáni – na žádost investora. Posléze se navíc zcela odmlčel. V roce 2008 byly budovy v již tak havarijním stavu, že jediným řešením zůstala demolice. Bylo jasné, že záměr Američanů padá, proto Rada města přistoupila k rozvázání smlouvy.

Tehdejší rada vedená starostou Ing. Martinem Pušem se poté přiklonila k myšlence, aby na místě vznikla nová obytná zóna. Bylo proto vypsáno nové výběrové řízení, které vyhrála firma Czech development s.r.o. z Písku. Předpokladem byl vznik 300 nových bytů a kanceláří. Teprve po dvou letech jednání, tedy na jaře 2011, obě strany dospěly do fáze, kdy měla být podepsána kupní smlouva. Jednání se zdrželo zejména kvůli komunálním volbám a kvůli ceně pozemku. Podle původního návrhu měl Jičín prodejem získat zhruba 7 milionů Kč. V té době byla rada tvořena koalicí ODS, ČSSD a TOP 09, a byli to zastupitelé z poslední jmenované strany, kdo nesouhlasil zejména s cenou pozemku. S píseckou firmou vedení města začalo opět jednat, což jisté výsledky přineslo: Jičín měl z prodeje získat 16 milionů Kč, měly mu také zůstat dlažební kostky v hodnotě zhruba 3,5 milionu Kč a firma měla postavit infrastrukturu i pro okolní pozemky. Město také přislíbilo, že získá podporu na demolici budov pomocí státní dotace. Firma souhlasila, na oplátku však požadovala výrazně rozvolnit etapizaci (časový plán) prací. S tím opoziční zastupitelé za Sdružení pro Jičín, Věci veřejné a Volbu pro město nesouhlasili. Město by podle nich ztratilo kontrolu nad tím, jaká zástavba na místě vznikne; i v jakém časovém horizontu. Firma navíc nepředložila koncept kanalizace (odvodu odpadních vod z budoucí obytné zóny) ani řešení problému, že klíčová budova uprostřed areálu zůstává ve vlastnictví třetího subjektu – Okresního soudu (k této problematice se ještě dostaneme). Kupní smlouva byla přesto schválena hlasy koaličních zastupitelů a opozičních za KSČM.

Přesto prodej ztroskotal. Město totiž propáslo zákonný termín do 31. srpna 2011, dokdy mělo poskytovateli státní dotace předložit podepsanou smlouvu na demolici budov. Rada s ním chtěla vyjednat výjimku a prominutí pozdního dodání smlouvy, na obzoru však byl jiný problém. Investor Czech development s.r.o. kvůli průtahům, nejistotě a změnám ztratil o dílo zájem. Vedení města zbývalo jediné – zahájit jednání o ukončení spolupráce.