Kralupští občané odnepaměti toužili po ústředním náměstí, jako je tomu kupříkladu v okolních městech, ovšem nebylo jim přáno. Město se naopak muselo v průběhu let potýkat s celou řadou těžkých ran. Tou nejzásadnější byl bezesporu tragický nálet na konci II. světové války, z jehož následků se dlouhá léta vzpamatovávalo. Po roce 1948 zůstaly Kralupy v mnoha ohledech městem „šedým“, a to bez jakéhokoliv náznaku vlídnosti. O pár let později si pak vysloužily nálepku industriálního města s nesystémově pojatou urbanistikou, kterou navíc v osmdesátých letech poznamenala rekonstrukce železniční trati, vedoucí napříč obytnou zónou. Všechny tyto faktory výrazným způsobem narušily úvahy o možném zatraktivnění centra města.

Po roce 1989 se však poprvé rozhořely plamínky naděje. Nahlas se začalo hovořit o komplexní kultivaci, nemluvě o zásadní přeměně Palackého náměstí a přilehlých ulic. Veškeré snahy ovšem narážely na komplikace majetkoprávní, jejichž rozklíčování se ukázalo být „během na dlouhou trať“. Jedním ze základních pilířů přeměny se později stala přestavba nevyužívaného obchodního domu Máj na kralupskou radnici, jež v roce 2013 předznamenala cestu pro následný vývoj.