Tento památný den prožívají lidé po celém světě jako smutnou připomínku utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí a milionů dalších nevinných obětí během holocaustu za druhé světové války. Současně má sloužit jako varování před vším, co vede k nejstrašnějším zločinům člověka proti člověku. Vzpomínkovou akci připravilo statutární město Liberec spolu s Židovskou obcí Liberec. Pietní shromáždění zahájil předseda Židovské obec Liberec a zastupitel města Michal Hron.

„Osvětim se stala symbolem zabíjení lidí, kteří se provinili jen svým původem, tedy romským nebo židovským. Miliony lidí byly vyhubeny jenom tak jako obtěžující hmyz. Lidský mozek, lidská morálka se s touto absurditou nedokážou srovnat. Absurditu vyslovujeme i v otázce, jak je to možné. Holokaust je zlo představující minulost dnešku. A dokonce i k dnešnímu dni patří otázka budoucnosti, bude to ještě někdy možné? Bojím se, že žádná buducnost nám nezaručí, že masové vraždění z plezíru ideologické umanutosti se nebude opakovat. Pamětníků, svědků těch lidských hrůz je stále méně. Myslím, že musíme být pozorní a všímat si zdánlivých maličkostí, neboť umanutému ideologovi stačí zneužití zdánlivé maličkosti k získání moci. Maličkost podpořena touto mocí začne žít svým zlovolným životem, až se stane obludnou, ve smyslu velkou i obluzující,“ zněla slova Michala Hrona, předsedy židovské obce.

„Nacisté v táborech smrti dokázali abstrahovat ideu člověka až na hranici absolutní nicoty. A svou neskrývanou bestialitou tak dehumanizovali všeobecné dějiny, když z nich – bohudíky jenom načas – zcela vymazali pojmy jako lidská důstojnost, lidský cit a dobročinnost či cena lidského života. Takřka tři čtvrtě století po válce je ale stále obtížnější přimět společnost připomínat si hrůzy holokaustu – přímí svědkové událostí i jejich nejbližší příbuzní totiž odcházejí a mladší generace čím dál víc podléhají vlastní netečnosti, kolektivnímu nevědomí z neznalosti historie i existujícímu vnějšímu tlaku na relativizaci těch strašných činů. Vyplývá mi z toho všeho jednoznačný závěr – zapomene-li někdy v budoucnu lidstvo na oběti vyhlazování, znovu se proviní vůči nim samotným. Nepůjde pak ovšem o fyzické strádání, jaké jim působili nacisté, ale o utrpení z nedokonalosti lidské paměti a ze lhostejnosti lidské povahy,“ zaznělo v projevu náměstka primátora pro školství, sociální věci a kulturu Ivana Langra.