Ocenění jim předal ve středu 16. listopadu 2022 hejtman Rudolf Špoták společně se svým náměstkem Josefem Bernardem, zakladatelem tradice udělování těchto plaket. Čestná plaketa z ryzího stříbra s portrétem Jana Palacha byla předána oceněným již pošesté. Významné události se za město Plzeň zúčastnila radní pro oblast dostupného a sociálního bydlení Světlana Budková.
Cítíte se ohroženi aktivitami vedení Ruské federace?Anketa
Slavnostní předání čestných plaket se konalo v Malém sále Měšťanské besedy v Plzni. Atmosféru kromě hudebního doprovodu doplnily také speciální videomedailonky, které představily všechny tři letošní oceněné. Autorem plaket je designér, sochař, šperkař a pedagog Petr Vogel. Pro nepřítomnost Ludvíka Rösche převzala ocenění jeho manželka Anna.
Ludvík Rösch (nar. 6. listopadu 1954 v Plzni)
Ludvík Rösch byl vychováván v křesťanské víře a veden k tomu, že nacismus a komunismus jsou dva nejhorší systémy, které postihly novodobé dějiny. Odmaturoval na dnešním plzeňském Masarykově gymnáziu, v roce 1978 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil jako advokátní koncipient do první plzeňské advokátní poradny. Od roku 1983 působil již jako advokát, chtěl se stát soudcem, ale nechtěl být verbován do komunistické strany. Před listopadem 1989 jako advokát hájil řadu lidí, kteří se dostali do otevřeného konfliktu s komunistickým režimem.
S manželkou už měli dost totality, a tak v létě 1989 oba podepsali petici Několik vět. Angažovali se i ve sběru dalších podpisů. V listopadu 1989 se Ludvík Rösch zúčastňoval demonstrací, poskytoval právní servis stávkujícím a zapojoval se do dalších aktivit. Byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra v Plzni a členem koordinačního výboru. Stal se jeho mluvčím pro oblasti justice, policie a prokuratury.
Po listopadu 1989 se spolu s manželkou významně podílel na obnovení nesocialistické advokacie. Od roku 1990 působil v poradních orgánech Rady města Plzně a Zastupitelstva města Plzně. Doposud je ve správní radě Nadace 700 let města Plzně.
Martin Svoboda (nar. 13. dubna 1968 v Plzni)
Martin Svoboda vyrůstal v Plzni na Slovanech, kde navštěvoval i základní školu. Když ve 3. ročníku uvedl jako osvoboditelku Plzně americkou armádu a byl za to pranýřován, začal si uvědomovat, že je něco špatně. Po vyučení se pohyboval mezi alternativně naladěnou mládeží a politickými aktivisty, podepisoval petice, šířil samizdat. Osobně se podílel na přípravě plzeňského samizdatového magazínu Pevná hráz, angažoval se v Hnutí za občanskou svobodu a provozoval domácí samizdatové vydavatelství.
Martin Svoboda tvrdil, že politika není ‚žádné svinstvo‘, že se dělat musí a že se musí dělat slušně. Proto necítil potřebu připojit svůj podpis pod Chartu 77 a raději budoval hnutí, které mělo ambice stát se politickou stranou. Zároveň dál šířil petice, mimo jiné i dokument Několik vět. Během Palachova týdne v lednu 1989 byl zatčen, v listopadu se stal jedním z organizátorů protirežimních protestů, z nichž se později stalo plzeňské Občanské fórum.
Po roce 1989 začal podnikat. Doplnil si středoškolské vzdělání a vystudoval práva na Západočeské univerzitě v Plzni.
Miroslav Skalický (nar. 31. srpna 1952 v Praze)
Od šesti let vyrůstal Miroslav Skalický v Plzni. Rád chodil do turistického oddílu, později vandroval s kamarády po Šumavě. Ve Škodovce se vyučil tesařem. V Plzni zažil okupaci vojsky Varšavské smlouvy a tzv. normalizaci. Po škole se živil jako kulisák v plzeňském divadle, později se přestěhoval do Chomutova. V 70. letech spoluorganizoval koncerty neoficiální hudební scény, později založil skupinu Hever and Vazelina Band, kde na převzaté melodie skládal provokativní texty písní, z nichž nejznámější je Tesilová verbež.
V březnu 1976 byl Miroslav Skalický mezi více než 20 zatčenými mladými lidmi z okruhu kolem skupiny The Plastic People of the Universe. Za organizování přednášky Ivana Martina Jirouse a koncertu v Přešticích byl odsouzen na devět měsíců nepodmíněně. Po propuštění podepsal Chartu 77. Stál u vzniku undergroundové komunity a vydávání samizdatu Vokno. Opakovaně byl zadržován a šikanován Státní bezpečností. V červnu 1980 byl donucen k emigraci. Žil ve Vídni a živil se jako tesař. V 80. letech spolupracoval s Pavlem Tigridem, do Československa pašoval exilové časopisy.
Po pádu komunismu se vrátil zpět do vlasti. V bývalém mlýně v Meziříčku na Třebíčsku vybudoval kulturní centrum, kde pořádá hudební festivaly a koncerty. Obnovil skupinu Hever and Vazelina Band a knižně vydal své písňové texty a básně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
