„Na první pohled ponurá tematika je v obrazech Pavla Dolejše stavěna do ironických pozic, čímž dle mého názoru sarkasticky zdůrazňuje marnost a směšnost megalomanských snah člověka, který zapomíná na svoji konečnost, nebo se naopak utápí ve vírech malicherných problémů místo vychutnání si krásy každého okamžiku. V důsledku jsou tak jeho díla svým způsobem oslavou života, stejně jako středověké obrazové cykly Dance Macabre připomínají skutečný smysl pozemského bytí a pomíjivost materiálního bohatství na úkor vlastního žití. Navíc tak činí moderní, působivou formou, kde je zcela evidentní snaha nebrat skutečnost příliš vážně, čímž má jeho tvorba potenciál oslovit návštěvníky našeho Komunitního centra Prádelna napříč generacemi a možná je i svým způsobem přinutit k zamyšlení“, dodává JUDr. Petr Lachnit, jenž nad touto zajímavou výstavou, kterou si můžete prohlédnout do konce února, převzal záštitu

Malíř Pavel Dolejš je samouk, jenž se v dospělosti neubránil touze k sebevyjádření výtvarnou formou, nicméně jeho díla potvrzují nezpochybnitelnou řemeslnou zručnost a obeznámenost autora s principy olejomalby. Věnuje se vytváření „metaforických“ maleb, které vyzařují svébytnou vnitřní sílu, byť občas mohou na někoho působit až trochu znepokojivě, ve většině případů je jejich nosným principem paradox a ironie. Výtvarník se svojí prací snaží jít proti trendu vítězství formy nad obsahem, jak sám tvrdí, „rád by alespoň část pozornosti urval koncept artu“. Olejomalbu považuje za téměř dokonalé médium a preferuje právě nápad, myšlenku a obsah, co má hloubku, před dokonalým provedením něčeho triviálního. V další tvorbě se chce nadále věnovat zobrazování stereotypních mechanismů a archetypálních pohnutek jak ve společnosti, tak v mysli jedince.

„Má tvorba je pro mne únikem ze světa společenských dogmat, která se na plátně snažím personifikovat či zhmotňovat a zároveň je stavět do paradoxních vztahů, abych zdůraznil jejich nesmyslnost. Snažím se dotýkat spíše nadčasových témat, která zobrazuji metaforicky pomocí různých mechanismů nebo neobvyklých a nečekaných spojení“, říká Pavel Dolejš.

Autor často volí zásadní existenciální témata, jenž mu prý jako jediná přijdou dostatečně závažná a tím pádem hodna zobrazení. V některých obrazech tak třeba poukazuje na fakt systematické autodestrukce člověka coby nevědomé aktivity alegoricky popisující současné lidstvo. Častým námětem jeho obrazů bývá také Smrt vnímaná nejen jako jediná a neodvratitelná jistota jedince, nýbrž také jako záruka životního koloběhu, cyklického pojetí času a reality.