Malování vystavujícího malíře Miroslava Mužíka pořád baví. „Až nyní si uvědomuji, že bych bez něj nemohl být. Dřív mě to nenapadlo, to jsem měl všechny možné zájmy, užíval si života. Teď si ho užívám taky, ale to největší užití je malování. Když mi bylo zle, vždycky mě srovnalo,“ vyznal se ze své lásky k malířské paletě Miroslav Mužík.

Výstava představí práce, jež se zrodily na smíchovské náplavce a okolí, i motivy z okolí jeho milovaných Loun, Mostu i jižních Čech. Potrvá minimálně do konce měsíce února.

Umělec, profesí učitel, malování, jež vnímá jako výpověď svých pocitů, miluje od dětství. „Jezdil jsem k babičce do Telnice, první, co mě vždy zajímalo, jestli už v obchodě dostali omalovánky. Já je nevybarvoval předepsanými barvami, ale vymýšlel jsem si vlastní. A to mi zůstalo,“ prozradil s úsměvem. Barvy na jeho dílech obvykle neodpovídají reálu. „Jedině když jsou úplně geniální, tak to, jak se říká, opíšu,“ doplnil. Na otázku, v jakém stylu tvoří, odpověděl, že nejvíc se opírá o fauvistické vyjádření a o krajinomalbu.