Učitele Michala Pospíšila doprovodil na radnici nejen ředitel školy Tomáš Jelínek, ale také žáci z deváté třídy, kteří svého pedagoga na cenu nominovali. Jeden z nich, jmenovec Josef Pospíšil, prozradil: „Nominaci jsme drželi v tajnosti, mělo to být překvapení. Podmínkou bylo sehnat sto padesát podpisů od žáků, což v případě pana učitele Pospíšila nebyl problém, protože je ve škole oblíbený. Stačilo nám jenom obejít pár tříd.“ Než ovšem učiteli přišla od pořadatelů pozvánka, už o své nominaci od přičinlivých dětí věděl - vážil si jejich důvěry a nechtěl své svěřence zklamat. „Na přípravu nebylo moc času. Ve finále jsem - mimo jiné - dostal sedm minut, abych mluvil o sobě. Nechtěl jsem se vychvalovat, takže jsem spíše prozradil, že mě děti do soutěže vybavily třemi dárky. Dostal jsem velké srdce, kde byly fotky z našich akcí. Pak jojo, protože s touto hračkou učím děti pracovat. No a nakonec mi jeden žák dal prázdnou peněženku, která měla být symbolem toho, že pracuji pro děti mnohdy nezištně, bez nároku na odměnu,“ řekl Michal Pospíšil. A to potvrdil i jeho nadřízený Tomáš Jelínek, který o úspěšném podřízeném řekl: „Jestli ho něco vystihuje, tak jeho energie, které je z něj vidět a cítit – a on ji předává dětem. Má stále nové nápady, dovede pro ně žáky strhnout.“ Sám si přitom posteskl, že „učitelské řemeslo“ je v posledních letech lidmi méně ceněné, než tomu bylo v minulosti – a o to větší radost má z toho, že si deváťáci výjimečného učitele sami vyzdvihli nahoru a pomáhali mu i při samotné soutěži, kde se rovněž prezentovali.