Nic, ale vůbec nic jsme nedodržovali tak přesně jako šestou odpolední. Ručičky hodin se dostanou do zvláštní konstelace, stojí v přímce nahoru a dolů a rozdělují kruh ciferníku na dvě stejné poloviny.

Tato hodina byla césurou v čtyřiadvacetihodinovém rytmu našeho dne a byla přesně dodržována, protože člověk nedbá ničeho s takovou přesností jako svého povyražení – nebo to nebylo povyražení, nýbrž dokonce něco jako povinnost?