Nic, ale vůbec nic jsme nedodržovali tak přesně jako šestou odpolední. Ručičky hodin se dostanou do zvláštní konstelace, stojí v přímce nahoru a dolů a rozdělují kruh ciferníku na dvě stejné poloviny.
Tato hodina byla césurou v čtyřiadvacetihodinovém rytmu našeho dne a byla přesně dodržována, protože člověk nedbá ničeho s takovou přesností jako svého povyražení – nebo to nebylo povyražení, nýbrž dokonce něco jako povinnost?
Když se ona hodina přiblížila, nechali všichni početních úloh, byť byly sebetěžší a hrozilo nebezpečí, že je bude nutné začít znovu od začátku; nechávalo se uprostřed věty francouzské slohovky; album se známkami, jindy tak pečlivě opatrované, zůstalo otevřené; když člověk pracoval v zahradě, odložil rýč, aniž by otec kvůli tomu reptal – šestá hodina, to se vědělo a uznávalo, byla doba, kdy bylo neodkladně třeba vyrazit.
Ať už bývalo tma nebo ještě světlo, ať pršelo nebo sněžilo, vydávali se všichni do města, utíkali, jestliže se zpozdili, jen aby na korzo, kterému jsme my mladí říkali buml, dorazili včas.
Korzo se odehrávalo na našem hlavním velkém náměstí, které – ač bylo obdélníkového tvaru – se nazývalo rynek. Korzovalo se na jeho horní, jižní straně. Tam se všichni dostavili úderem šesté a ve skupinkách po třech po čtyřech se procházeli sem a zase tam. “Všichni”: to jsme byli my mladí lidé, ale i naši mladí učitelé, úředníci, obchodníci, lékaři a advokáti a vůbec kdekdo z města, kdo tímto večerním korzem končíval svůj den. Člověk tu potkal, koho potkat chtěl; chyběl-li ten či onen, postrádali jsme ho. Procházejíce se jsme v hovorech nechali doznívat den, jedny záležitosti byly dořešeny nebo jiné nadhozeny, člověk se s tím či oním poradil, vážně a důkladně se probíraly problémy, politické názory, vyměňovaly první pohledy, k tomu všemu dávalo to opakované setkávání příležitost. Nejeden milostný vztah, nejedno manželství tu bylo počato.
Hovořilo se o ledaskom a ledasčem, ukojit zvědavost přinášelo radost, zlovolné řeči to ale nebyly; každý se tu mohl ukázat, byl rád viděn a brán, jaký byl. Když někdo o prázdninách nebo z jiných důvodů ve městě nebyl, dorazil na korzo o to raději, že zde našel vše jako dřív, potkal staré známé, poslechl si novinky a sám povyprávěl, co viděl a prožil. Korzo – to byla velká městská rodina. Pokračování ZDE.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
