Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegové, kolegyně.

Já nebudu, tak jak správně řekl pan ministr, se na tento zákon dívat z hlediska nějakého politického, lobbistického, nebudu zde ani obhajovat svých 18 pozměňovacích návrhů, které jsem zpracovával možná - jak je tvrzeno - s menšinou (?) částí těch námitek, které vůči tomu zákonu jsou, nebudu zde vypočítávat, kdo to všechno podporuje a nepodporuje. Pouze vám přečtu - dovolím si přečíst stanovisko jedné, mám jich víc, ale jenom jedné, nechci dlouze zdržovat, advokátní kanceláře, kterou jistě nemůžeme podezřívat z jakýchkoliv lobbistických a... (Smích.) Pan ministr se směje, to je v pořádku. Já jsem se také smál na vaší včerejší tiskovce. Nicméně dovolte mi, abych tedy jenom část tohoto stanoviska přečetl.

Památkový zákon má v případě jeho schválení, přijetí nahradit v současné době platný a účinný zákon 20/1987 Sb., o státní památkové péči, dále jen zákon o památkové péči, a související prováděcí předpisy. Dle důvodové zprávy k památkovému zákonu je hlavním důvodem pro přijetí nového zákona upravujícího problematiku ochrany památkového fondu ta skutečnost, že zákon o památkové péči vešel v účinnost dne 1. 1. 1988, tedy v době, kdy se nepočítalo s poměry, které nastanou již dva roky poté v souvislosti s obdobím přechodu k tržní ekonomice a s faktickým znovuzavedením institutu soukromého vlastnictví. Jedná se tedy údajně o právní předpis i přes četné novely v mnohém překonaný. Památkový zákon obsahuje 152 paragrafů, což je poměrně významný nárůst proti současným 47 paragrafům zákona o památkové péči. Dalo by se tudíž předpokládat, že památkovým zákonem dochází k významným koncepčním změnám v této oblasti právní úpravy, které zásadním způsobem napravují údajně zastaralý a překonaný zákon o památkové péči.

Opak je však pravdou.

Obecně. Kritika návrhu památkového zákona se již od samého počátku jeho předložení v Poslanecké sněmovně objevuje z celé řady míst, a to zejména z odborných kruhů, které s danou problematikou přicházejí do styku dnes a denně. Jedním příkladem za všechny může být kritika České komory architektů uvedená v jejich vyjádření uvedeném na internetových stránkách komory. Kritika České komory architektů, se kterou se já osobně zcela ztotožňuji, poukazuje zejména na to, že návrh památkového zákona je značně obsáhlou a nepřehlednou normou soustřeďující se na detailní popis dílčích činností a obsáhlou regulaci některých profesí namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu jejich ochrany. Navzdory proklamacím o nutnosti přijetí zákona z důvodu zastaralosti, zákona o památkové péči, návrh památkového zákona řeší pouze problematiku údržby a konzervace památkově chráněných objektů a zcela opomíjí, že ve 21. století musí být kladen důraz rovněž na faktické reálné užívání staveb a jejich funkčnost. Ze strany České komory architektů je rovněž zmiňován nedostatek koordinace a provázání památkového zákona s jinými zákony.