Po dlouhých měsících odmítání se nakonec česká vláda rozhoupala k jednání o celoevropském řešení, což je v porovnání s opatřeními v ostatních zemích EU k smíchu. Česká vláda měla v květnu možnost nakoupit 3,5 TWh elektřiny pro příští rok za předválečnou cenu a měla také možnost nedat ČEZu půjčku ve výši 74 mld. korun na burzovní kauci. Kdyby ČEZ tuto půjčku nedostal, nemohl by na burze prodávat a nakupovat v tak velkých objemech, elektřinu by byl musel prodat za nižší cenu státu a problém, před kterým dnes stojíme by prakticky neexistoval. Česká vláda měla v té době také možnost vydat se cestou Španělska, které vyhlásilo limitní cenu plynu, užívaného k výrobě elektřiny na úrovni cca 50 EUR a v červnu na to dostalo souhlas z Bruselu. Zastropovaná cena se kontrolovaně zvyšuje až na 70 EUR a rozdíl mezi tímto limitem a tržní cenou doplácí stát. Předběžná kalkulace počítá s nákladem v přepočtu asi 200 miliard korun.

Tady jen poznámka – Španělsko má 5krát víc obyvatel než Česko, lze tedy odhadnout, že by stejné opatření u nás bylo podstatně levnější. Každopádně - Španělsko má dnes energie o 25 % levnější a uvažuje se tedy o tom, že se španělský systém zavede i v dalších zemích. To už ale nebude za ceny z první poloviny roku. Vláda prostě a jednoduše zaspala, firmy dodnes nevědí, jak jim z této situace pomůže a zda vůbec a domácnosti se zatím drží příslibu premiéra, že náklady na bydlení nikomu nestoupnou nad 30–35 % jeho výdělku. Skutečná panika nastane, až se ukáže, že sliby pana premiéra splnit nelze, protože náklady by byly astronomické.

Dnes sice cena elektřiny a plynu na burze klesá, ale za původní ceny už je nakoupeno na příští rok mnoho kWh, takže promítání poklesu spotových cen do koncových cen pro uživatele bude mít značné zpoždění. A aby tomu nebyl konec, při poklesu cen odběratelé zatahují rolety a dál nenakupují – není tedy ani komu prodávat.