Vážené kolegyně, vážení kolegové, udělal jsem si asi tak sto poznámek, na které bych chtěl reagovat, ale nebudu. Byl jsem vyzván, abychom to zkrátili, takže vám řeknu jenom důležité věci. Rozhodně jako zaměstnavatel, který v dnešní době zaměstnává 200 lidí, tak nemám důvod, opravdu nemám důvod, abych byl ve střetu zájmů. Cítím to zrovna tak jako zaměstnanci, že to je křivda. Křivda pro ně, že nedostávají něco zaplaceno. Ale bohužel před deseti lety jsme zavedli nástroj, který měl faktický dopad na nemocnost, a ta se nám snížila o pět set tisíc - o pět set tisíc - za rok, jenom abyste měli představu. A za celých deset let nikdo, žádná strana nic neudělala pro to, abychom ten nástroj změnili tak, aby ti zaměstnanci tu křivdu necítili, abychom byli schopni to posunout a opravdu důstojně zainteresovali všechny naše občany do toho, aby si vytvářeli přirozeně tu rezervu a aby ti, kteří dokážou hospodařit, kteří nezneužívají, měli výhody.

Já říkám, eNeschopenka není spasitelný nástroj, protože jestliže půjde zaměstnanec odpoledne k doktoru, když měl ráno v pět být na pracovišti, tak co to asi vyvolá? Ve výsledku, kdyby všichni s rýmou šli v jeden okamžik marodit, tak by se třeba hromada krámů, ale i firem neotevřela vůbec. My bychom ani nezahájili jednání tady v Poslanecké sněmovně. To je potřeba si uvědomit.