Ta dvě další zůstávají poněkud stranou.

Ale vážně. V poslední době mám pocit, že konečně otázka mezd, trhu práce, jeho budoucí podoby a také robotizace začíná zajímat nejen ekonomy či ministerstvo školství, ale také širokou veřejnost. Což je dobře, protože tady a tentokrát jde skutečně o hodně.

Dokonce i Vladimír Dlouhý, jindy spíše blahosklonný prezident Hospodářské komory České republiky, cítil potřebu vložit se do otázky mezd. „Podnikatelé jsou pod tlakem agresivních odborářů a čelí neustálým urážkám," prohlásil mimo jiné poté, co vedení odborů vyhlásilo pro příští rok jako cíl růstu mezd deset procent. Čímž ukázal velké nepochopení pro smysl, jaký odbory v občanské společnosti mají.

Já to ale vidím ještě z druhého pohledu. Celý život se zabývám školstvím. Takže například znám studie OECD a mnohé další (i z nezávislých akademických kruhů), které hovoří o budoucích dopadech zavádění robotických pracovišť. V České republice je údajně ohroženo až 52 procent pracovních míst. Nikoliv tento rok, nebo příští rok, ale dejme tomu v příštích dvaceti letech. Což je za chvíli. Jak to souvisí se školstvím? A s platy?