Černochová (ODS): Programové prohlášení vlády je všechno jen ne programem

Dámy a pánové, programové prohlášení vlády, která dnes žádá o důvěru, je bohužel všechno, jen ne programem. Proč? Protože nic neříká. Neříká nic konkrétního, neříká nic měřitelného, neříká nic hodnotitelného a je dokumentem, který neobsahuje žádné termíny ani konkrétní úkoly.

Programové prohlášení otázky pokládá, místo aby na otázky odpovídalo a navrhovalo řešení. Takže je na místě klást otázky také.

Premiér se nám bude snažit ukázat, jak návratem k socialismu zajistí dobře fungující stát, protože se ani odborníci neshodnou, jestli jde o vládu pana Babiše nebo pana Sobotky a u vlád bývá zvykem, že mají své přízvisko, říkejme jí třeba vláda socialistická. Tato vláda bude zvyšovat sociální transfery a výdaje ve všech oblastech, ať to stojí, co to stojí. Podpory všeho druhu porostou, stejně jako platy všech, zdravotnické poplatky se zruší a slušné státní důchody budou úplně pro všechny. Jak ale těmto slovům uvěřit, když vývoj ve většině evropských zemí kolem nás jde zcela opačným směrem? K větší zodpovědnosti lidí za své zdraví, stáří i sami za sebe obecně. Zcela nevěrohodně se zde navíc tvrdí, že zrušení poplatků a jejich výpadek navíc nebude nikomu a nikde chybět. Například miliardové výpadky v příjmech nemocnic prý pacient nepozná. Zkuste ještě dneska, pane premiére, zavolat libovolnému řediteli libovolné nemocnice a zeptejte se ho, jak to vidí oni. Už váš předchůdce, pan premiér Špidla tvrdil, že zdroje jsou. Neřekl nám, ale kde a vy přesně jdete v jeho stopách. Slibujete lidem nesplnitelné, stravou počínaje a zdravotnickými službami konče. Nic se v nemocnicích nezhorší. Platy lékařů se dokonce zvýší a navíc nebudou ani platit vyšší daně. Všichni budou spokojeni. Prostě socialistický ráj v zemi, kde zítra znamená včera.

Džendrově vyvážené programové prohlášení jsme již probrali. Nyní mi dovolte trošku jiné jazykové okénko, a to v předposlední prioritě vlády, posílení kontroly zpravodajských služeb. O ostudě s chybami ve jmenování ministrů už tady mluvil pan poslanec Koubek, nebudu to opakovat, ale tohle je skutečně perla všech perel. Posílení parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky. Tak začíná ten odstavec. Končí touto větou, která by se možná měla někde vytesat. Zákon zavede dvoustupňový systém kontroly, proto bude kromě zřízení kontrolních orgánů v Poslanecké sněmovně České republiky zřízen i od Parlamentu České republiky odvozený expertní kontrolní orgán složený z důvěryhodných, bezpečnostně prověřených a veřejností respektovaných občanů. Možná, jestli to, vážená budoucí vládo, nevíte, Parlament je Parlament, má dvě komory, horní a dolní, a jedné se říká Poslanecká sněmovna a jedné Senát, takže skutečně věta, že zákon zavede dvoustupňový systém kontroly. Proto bude kromě zřízení kontrolních orgánů v Poslanecké sněmovně ČR zřízen i od Parlamentu ČR odvozený expertní kontrolní orgán, myslím, že jsme se v tomto překladu ztratili úplně všichni a jenom to vypovídá o nízké kvalitě nejenom jazykové úpravy, stylistické úpravy, ale i úpravy gramatické.

Rovněž mě velmi zaujala kapitola Ministerstva vnitra. Policistům a vlastně všem příslušníkům se zvednou platy a zároveň se sníží jejich úvazky o 150 hodin. Přijmou se noví příslušníci, kteří budou více a radostněji bojovat proti všem nešvarům. Hurá! Četl jste kapitolní sešit Ministerstva vnitra, pane premiére, nebo to také bylo na vás dlouhé. U vás mám naději, že jste alespoň jako bývalý ministr financí snad rozpočet četl, takže víte stejně jako já, že tady zdroje nejsou a nebudou. Ale socialistická vláda se vlastně nemusí zabývat nějakými poučkami, možná se jimi zabývat ani nesmí, aby nebyla obviněna ze zpátečnictví a takové ty floskule o tom, že se mohou utratit pouze tolik peněz, kolik mám, tak tady zřejmě neplatí. V tomto programovém prohlášení se píše, že chcete zkoumat otázky efektivity a výkonnosti Policie České republiky. Vše už ale tady bylo před lety zodpovězeno a legislativně ošetřeno v reformě Policie České republiky naší vlády. Navíc tato byla prosazena souhlasem napříč politickým spektrem i s vašimi hlasy, odkomunikována byla s policií i se všemi relevantními odborníky. Rozumím tomu, že slovo reforma v lidech a přiznám se, že i ve mně trošku vzbuzuje averzi, ale proboha, proč do nekonečna měnit něco, co funguje a vystavovat příslušníky bezpečnostních sborů nejistotě, že se ten či onen útvar zase poslučuje, případně nějaký nový zřídí. V čem tedy chcete, pane premiére, docílit větší efektivity u Policie České republiky? 77 sekretariátů Policie České republiky se vším všudy, myslím tím od vozidel po sekretářky, bylo již před lety nahrazeno 14 krajskými ředitelstvími. Kopírovala se tím vlastně ta příslušenství ke krajům, pro které jste jako sociální demokraté velmi horovali, a to vše se provádělo ve prospěch zejména uniformovaného výkonu služby. Tisíce policistů ve výkonu. To snad i největší nepřítel pravicových vlád musí vědět, že se skutečně v našich ulicích odehrávalo a když se mě někdo zeptáte na konkrétní případ na čem, tak vám mohu říct, že dlouholetý a dramatický pokles počtu usmrcených a zraněných například u dopravních nehod je toho skutečně hmatatelným důkazem, že tady se v této oblasti díky těm změnám toho změnilo hodně k lepšímu.

Pokud ovšem budoucnost, pane premiére, spatřujete v totální centralizaci všech procesů, v naprostém popření subsidiarity a odpovědnosti konkrétních vedoucích na všech nižších úrovních řízení, tak nám to prosím řekněte a sdělte nám také, prosím, kdo v tomto totálně centralizovaném a demotivujícím nevýkonném modelu bude hrát onu slavnou vedoucí úlohu.

Jestli se mi nedivíte, že se ptám, zda bude vaše vláda dodržovat rozpočet a rozpočtový výhled kapitoly 314 Ministerstvo vnitra na léta 2015/2016. Už jsem o tom tady mluvila při schvalování rozpočtu. Všichni vládní poslanci na rozdíl od nás, opozičních poslanců, jste pro tento rozpočet hlasovali. Ignorovali jste naše připomínky, protože bohužel opozice ve vašem pojetí vládnutí je obtížným hmyzem, který je třeba umlčet, byť řada i vašich opozičních poslanců za mnou chodila a říkala, že mám pravdu. Víte o tom, že v příštím roce bude muset být ušetřeno v rozpočtu Ministerstva vnitra zhruba tři miliardy? Ptám se tedy, v jakých oblastech rozpočtu Policie České republiky, případně Hasičského záchranného sboru budou prováděny škrty.

O tom, že platí zákon o úřednících územních samosprávných celků snad většina z vás ví, ale ptám se tedy, proč jste v programovém prohlášení vlády měli takovou pěknou větu o tom, že jim musíte zajistit zvláštní vzdělávání. V tom zákoně, který platí - tuším - kolem osmi let, možná už je to přes osm let, čas letí rychle, tak samozřejmě v tomto zvláštním zákoně vzdělávání zajištěné mají. Vy jste si to pravděpodobně spletli se služebním zákonem, který se však úředníků vyšších územních samosprávných celků, pane premiére, netýká.

Velmi mě zarazilo, že ve vašem programovém prohlášení vůbec nezmiňujete drogovou problematiku. Já osobně tuto považuji za jedno z nejzávažnějších hrozeb současnosti, ale dobře, rozumím, že to možná není téma na samostatný odstavec. Stačí mi krátká odpověď. Represe nebo prevence.

Co ale za rozhodně důležité téma, které hýbe dnešním globalizovaným světem, považuji, je azylová a imigrační politika.

Kde se o vašich plánech něco dočtu, nebo to, pane premiére, mám brát tak, že vaše vláda na tuto oblast nemá vůbec žádný názor nebo se ho tady před námi takříkajíc žinýruje prozradit, aby ten názor nemohl být zpochybňován, jestli je politicky, evropsky, či jinak korektní či nikoliv? Skutečně, obávám se, že ta situace, zejména v těch evropských zemích, které bývaly bývalými koloniemi, graduje stran imigrantů, nevyhneme se tomu, ani ostatní země v Evropě. V posledních dnech jsme zažili referendum ve Švýcarsku, víme jak dopadlo, a naše vláda o imigrační a azylové politice cudně mlčí. Něco je tedy špatně.

Po premiérovi socialistovi je zde však ještě jeden, druhý tak trochu premiér, momentálně jenom vice, pan ministr financí, ne na pláži, za mnou, mi tady napovídá. A jako úspěšný podnikatel a miliardář snad ani nemůže být podezírán ... (obrací se k vicepremiérovi Babišovi) Já vám lichotím, pane ministře, právě v tuto chvíli, tak zkuste mě nechat domluvit, děkuju. Jako úspěšný podnikatel a miliardář snad ani nemůže být podezírán ze socialistických nálad a choutek, a není pochyb o tom, že faktický program vlády, bude-li ji chtít udržet, bude vycházet z mantinelů a limitů stanovených jím, tedy ministrem financí.

Nechci být nepřátelská, ale moc vás prosím, už nikdy neříkejte, že nikdy nebudete rozpočet číst. Jste ministr financí, jste člověk, který nese za tento resort odpovědnost, a přestože všichni víme, že ne každý z nás může rozumět všemu, a vy máte možnost na rozdíl od nás, řadových poslanců, mít poradce, my máme pouze asistenty, tak považuji za méně zdvořilé, když toto někdo veřejně prohlásí. A myslím, že to bylo zbytečné, a že to vyvolalo celou vlnu emocí i v této Sněmovně.

Vždycky jsem sdílela názor, proč vymýšlet vymyšlené, proč se trápit psaním některých legislativních norem, když už se některá okolní země dala tu práci a funguje jim to. Nemám nic proti našim východním sousedům, ale opravdu se v Evropě nenajde jiná země než Slovensko, kterou bychom mohli, měli brát za vzor normotvorby? Oba šéfové vlády, jak pan Sobotka, tak pan Babiš, jsou zcela oslněni recepty slovenských kolegů. Správnost slovenské cesty zdůrazňují ve všech ohledech našeho budoucího žití a bytí. Možná minimálně jednomu z nich unikl dost podstatný fakt a nepoložil si otázku: Proboha, když je to tam tak super, proč se tedy tolik Slováků stěhuje k nám? Prosím bez ironie, proč? Komu fandíte v hokeji, pane Babiši?

Ve své fantazii si právě teď představuji dvě hesla z vašich předvolebních billboardů pod sebou. První heslo. Zajistíme dobře fungující stát. Druhé heslo. Chceme stát řídit jako firmu. Mimochodem, na právech se od zkoušky vyhazovalo, když někdo řekl místo podnik firma. Firma je pouze obchodní název, jako je například Agrofert, podnik jako věc hromadná je takzvaný závod. Ale asi hezky znělo vašim píáristům slovo firma, nebo co čert nechtěl, mohl v tom být nějaký freudovsky předurčený budoucí vývoj naší země.

Už končím, asi nikoho nepřekvapím, když v závěru svého závěru řeknu, že socialistickou vládu nepodpořím. Nehodlám však být poslankyní, která by měla jenom plnou pusu destrukce, kritiky a řečí. (Na okamžik vypadl mikrofon.) Už jste mě odpojili? Dokážu podpořit nesocialistické návrhy (Hlasitý potlesk hlavně ze střední části sálu.) z pera vládní koalice tehdy, když budou smysluplné a když si jako vláda a poziční poslanci uvědomíte, že opozice není, paní ministryně, páni ministři, pane premiére, že opozice není nepřítel státu, ani jednotlivých vás, ale útvarem v parlamentarismu, který chce říct svůj názor, a občas vás i jeho obhajobou prostě přesvědčit, že je třeba lepší než ten váš. A na tom není nic špatného. Děkuji za pozornost.