Včera jsme se mohli dočíst v novinách, že se potvrdila totožnost zde pohřbených ostatků čihošťského kněze Josefa Toufara, kterého umlátila komunistická státní bezpečnost, protože potřebovala zastrašit věřící a zdiskreditovat církev. Zároveň si zítra připomeneme právě 65 let od popravy dr. Milady Horákové, političky, odbojářky a neuvěřitelně statečné ženy, kterou ušetřili němečtí nacisté, ale neušetřili ji její čeští spoluobčané. Tito dva lidé se neprovinili ničím jiným, než statečností a věrností svému přesvědčení.

Nezmiňuji ta dvě jména jen proto, že se stala symbolem komunistické justiční a politické zvůle, ale i proto, že se jejich osudy protnuly s Prahou 2, na které žiji a jejíž starostkou jsem... Na jejím území, na Vinohradech se Milada Horáková narodila a žila, na jejím území zemřel těžce zraněný farář Josef Toufar – v bývalém Borůvkově sanatoriu v Legerově ulici.

Na osudech těchto dvou rozdílných, ale přece v něčem podobných lidí lze dobře vidět dvě metody, které používají všechny totalitní režimy na světě: a to jsou lež a násilí. Komunismus tuto kombinaci dovedl nejdále a je téměř neuvěřitelné, jak na rozdíl od nacismu, nepoškodily dostatečně jeho „značku“ ani hekatomby mrtvých v Sovětském svazu, v Číně, Kambodže a dalších státech…. Zde všude probíhaly komunistické revoluce a občanské války způsobem, kdy bestialita a množství zabitých nemají srovnání s žádnou z předchozích epoch a režimů.