Za posledních sto let vzrostl tento počet na sedm miliard. A bylo by naivní očekávat, že se tento trend někdy vůbec nějakým přijatelným způsobem zastaví. Důsledků přemnožení člověka je mnoho; jedním z nich je fakt, že čím více prostoru na planetě si pro sebe usurpuje člověk, tím méně ho zbývá pro ostatní tvory. Člověk mnoho živočišných druhů vyhubil, mnoho jiných přivedl na okraj vyhynutí. O znečišťování planety a drancování půdy a zdrojů toho bylo již řečeno a napsáno mnoho. Stejně jako o mýcení lesů a pralesů, které jsou útočištěm divoce žijících zvířat. Každých pět sekund je odlesněna na planetě plocha o velikosti fotbalového hřiště, celkem 13 milionů hektarů ročně. Takovým tempem se zmenšuje i přirozené prostředí pro život mnoha druhů živočichů.
V dnešní době je mimo jiné novým náboženstvím ohánět se svobodou a lidskými právy. Proč ne, jsou to ušlechtilé hodnoty. Každý člověk má jistě právo být svobodný a mít svůj domov. Ale člověk usoudil, že to je pouze jeho výsada, pro ostatní živočišné druhy to už jaksi neplatí. V mnoha případech se člověk povýšil nad ostatní tvory a začal k nim přistupovat buď jako k předmětu, který pomáhá uspokojovat jeho bezlimitní potřeby, nebo jako k nepříteli, kterého je nutno rovnou vyhubit. Což o to, člověka jako lovce a predátora můžeme považovat za přirozenou součást živočišné říše. Ale je zde jeden naprosto zásadní a obecně známý rozdíl: zvířata loví, aby se nasytila, případně předala další generaci lovecké znalosti a dovednosti nutné k přežití. Lidé, snad s výjimkou primitivních kmenů, loví pro svou zábavu, pro radost ze zabíjení, ale také z chamtivosti a ziskuchtivosti. Člověk pro své potřeby také zvířata chová, a to mnohdy způsobem, který lze bez nadsázky nazvat průmyslovou výrobou.
Vybíjení zvířat a kruté zacházení s nimi je globální problém. Mnozí politici se rozhořčují například nad stavem lidských práv v Číně, brutálnímu zacházení se zvířaty v této zemi, ale v Asii obecně, však nehodlají věnovat pozornost. Není to pro ně téma; snad i proto, že v jejich zemích to v této oblasti také není, jak říkají židé, košer. Různé mezinárodní organizace a fondy pumpují nemalé částky do černého kontinentu. Důvodem je patrně snaha podpořit tamní již tak skvělou porodnost. Na efektivní boj s pytláky, kteří pro zisk zabíjejí vzácná zvířata, nebo na budování rozsáhlých chráněných rezervací se peníze shánějí jen obtížně. Je jistě potěšující a chvályhodné, že existují mezinárodní úmluvy o zákazu obchodování s chráněnými druhy živočichů (CITES), to ale na rozsáhlou ochranu před týráním a vybíjením zvířat nestačí.
Někomu by se mohlo zdát, že výše naznačená problematika je záležitostí pouze rozvojových zemí a takzvané západní civilizace se netýká. Opak je však pravdou. V Evropě i v České republice také dochází každodenně k surovému zacházení se zvířaty. Sice u nás nejíme třeba psy, kterým asijští gurmáni před usmrcením letovací lampou opalují srst a nařezávají čenichy, aby co nejvíce trpěli a oni si pak mohli patřičně vychutnat svůj gastronomický zážitek, příkladů bychom ale mohli najít dost.
Činy související s týráním zvířat řeší v České republice příslušná legislativa. Zda jsou zákonná ustanovení dostačující a zda jsou v plném rozsahu využívána orgány majícími tuto problematiku ve své agendě a zejména pak o přístupu soudů a státního zastupitelství při řešení jednotlivých kauz, to všechno může být předmětem laické i odborné diskuse. Nepochybně je ale možné mnoho věcí změnit k lepšímu. A asi nejúčinnějším postupem k prosazení změn je aktivita v politické sféře. Máme sice různé možnosti, jak vyjádřit své názory a postoje, ale ti, kteří jsou u moci a rozhodují, je sotva vezmou na vědomí.
Ve snaze prosadit změny v přístupu člověka ke zvířatům a životnímu prostředí byly v několika zemích založeny politické strany jakožto nejefektivnější forma činnosti směřující k ochraně práv tvorů, kteří jsou prakticky vydáni člověku na milost a nemilost. V České republice působí DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT, jediný politický subjekt, který se programově zabývá výlučně touto problematikou. Před volbami se sice tu a tam ozývají z některých politických stran výkřiky o ochraně zvířat, jsou to však jen laciná teatrální gesta plynoucí za snahy nahnat nějaké politické body.
DSZ – ZA PRÁVA ZVÍŘAT není mediálně známá a zapsaná v povědomí široké veřejnosti. Jednou z možností, jak na sebe upozornit, je účast ve volbách. A případný volební úspěch je také cestou, jak prosadit potřebné změny v oblasti ochrany práv zvířat. DSZ – ZA PRÁVA ZVÍŘAT se zúčastnila voleb do Evropského parlamentu, nyní hodlá sestavit kandidátní listiny ve všech krajích České republiky. Na předních místech bychom rádi viděli osobnosti, pro které se stala snaha o prosazení slušného a etického zacházení se zvířaty životním posláním. V každém kraji budou moci kandidáti při mediální prezentaci prosazovat vlastní program týkající se problematiky ochrany zvířat daného kraje, případně lze seznamovat veřejnost s programovými principy DSZ – ZA PRÁVA ZVÍŘAT.
Věříme, že se nám podaří do podzimních krajských voleb podat kandidátní listiny obsazené lidmi, kterým není lhostejné necitlivé zacházení se zvířaty a devastace naší krajiny, stejně jako benevolentní postoje českého soudního systému k porušování právních norem v této oblasti. Krutému zacházení se zvířaty na opačném konci planety sotva zamezíme, v Evropě a v České republice však už situaci můžeme výrazně ovlivnit. To ale vyžaduje určité úsilí a ochotu pro změnu něco udělat. A to nejhorší, co člověk může udělat, je neudělat nic.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
