Za posledních sto let vzrostl tento počet na sedm miliard. A bylo by naivní očekávat, že se tento trend někdy vůbec nějakým přijatelným způsobem zastaví. Důsledků přemnožení člověka je mnoho; jedním z nich je fakt, že čím více prostoru na planetě si pro sebe usurpuje člověk, tím méně ho zbývá pro ostatní tvory. Člověk mnoho živočišných druhů vyhubil, mnoho jiných přivedl na okraj vyhynutí. O znečišťování planety a drancování půdy a zdrojů toho bylo již řečeno a napsáno mnoho. Stejně jako o mýcení lesů a pralesů, které jsou útočištěm divoce žijících zvířat. Každých pět sekund je odlesněna na planetě plocha o velikosti fotbalového hřiště, celkem 13 milionů hektarů ročně. Takovým tempem se zmenšuje i přirozené prostředí pro život mnoha druhů živočichů.

V dnešní době je mimo jiné novým náboženstvím ohánět se svobodou a lidskými právy. Proč ne, jsou to ušlechtilé hodnoty. Každý člověk má jistě právo být svobodný a mít svůj domov. Ale člověk usoudil, že to je pouze jeho výsada, pro ostatní živočišné druhy to už jaksi neplatí. V mnoha případech se člověk povýšil nad ostatní tvory a začal k nim přistupovat buď jako k předmětu, který pomáhá uspokojovat jeho bezlimitní potřeby, nebo jako k nepříteli, kterého je nutno rovnou vyhubit. Což o to, člověka jako lovce a predátora můžeme považovat za přirozenou součást živočišné říše. Ale je zde jeden naprosto zásadní a obecně známý rozdíl: zvířata loví, aby se nasytila, případně předala další generaci lovecké znalosti a dovednosti nutné k přežití. Lidé, snad s výjimkou primitivních kmenů, loví pro svou zábavu, pro radost ze zabíjení, ale také z chamtivosti a ziskuchtivosti. Člověk pro své potřeby také zvířata chová, a to mnohdy způsobem, který lze bez nadsázky nazvat průmyslovou výrobou.

Vybíjení zvířat a kruté zacházení s nimi je globální problém. Mnozí politici se rozhořčují například nad stavem lidských práv v Číně, brutálnímu zacházení se zvířaty v této zemi, ale v Asii obecně, však nehodlají věnovat pozornost. Není to pro ně téma; snad i proto, že v jejich zemích to v této oblasti také není, jak říkají židé, košer. Různé mezinárodní organizace a fondy pumpují nemalé částky do černého kontinentu. Důvodem je patrně snaha podpořit tamní již tak skvělou porodnost. Na efektivní boj s pytláky, kteří pro zisk zabíjejí vzácná zvířata, nebo na budování rozsáhlých chráněných rezervací se peníze shánějí jen obtížně. Je jistě potěšující a chvályhodné, že existují mezinárodní úmluvy o zákazu obchodování s chráněnými druhy živočichů (CITES), to ale na rozsáhlou ochranu před týráním a vybíjením zvířat nestačí.