Vážení přítomní,

dlouho očekávaná novela zákona o České národní bance tedy přistála na naše stoly a dnes budeme rozhodovat o prvním čtení, tedy zda ho propustíme dál a jaký nastartujeme prostor pro debatu pro případné úpravy tohoto návrhu.

Jak už paní ministryně předeslala, tento návrh se netýká jenom oné parametrizace hypotečních úvěrů, má širší záběr, i když ten možná dosud vaší pozornosti poněkud unikl. Je to rámováno jak některými implementačními záležitostmi, tak i určitou inspirací, určitou naléhavou inspirací ze zahraničních evropských institucí, které sice jdou nad rámec toho, co musíme, ale řekněme, že jsme se nechali inspirovat proto, že to považujeme za problém závažný. V podstatě u těch věcí mimo hypoteční úvěry se jedná především o problematiku možnosti využívat nekonvenčních měnově politických nástrojů, jako například dlouhodobé cenné papíry, přímá podpora úvěrové emise a tak dále, kdy se inspirujeme tedy tím, co už dělají v reálu některé banky v prostoru Evropské unie, a za druhé se to týká, řekněme, obchodování bank, obchodování na volném trhu a úvěrovými operacemi, což je záležitost umožnění České národní bance určitý širší okruh těchto operací. Když se ale zaměřím na to, co asi většina z vás sledovala, a ti, co tady byli v minulém volebním období, tak měli možnost se i vyjádřit k tomuto tématu, tak je to tedy především ona záležitost uzákonění oněch nástrojů, které mají preventivní funkci, které mají předcházet určitému systémovému riziku v oblasti hypotečních úvěrů a které nejen, ale například byly inspirovány varováním tedy již zmíněné Evropské rady pro systémová rizika.

V roce 2016 byla situace poněkud odlišná tedy kromě toho, že byly předčasné volby a že i na půdě tehdejší vládní koalice nevládla shoda nad tímto materiálem, ale situace je změněná především v té oblasti kompromisu směrem k úlevám žadatelů o hypoteční úvěry. Čili je třeba se na to dívat novou optikou, ne jenom přes kopírák tehdy z té debaty na konci roku 2017 nebo na jaře 2017, kdy ta debata kulminovala. Pravdou je, že ty nástroje, o kterých je řeč, se samozřejmě již používají. Dokonce ten první nástroj, což je záležitost onoho poměřování hodnotou zajištění - ukazatel loan to value, se používá dlouhodobě a v podstatě je používán ve většině evropských zemí, i když pochopitelně jeho kvantifikace je záležitostí, řekl bych, vždy aktuálního zvyšování.

Možná že jste postřehli, že teď běží velmi živá debata na téma, zda současné nastavení je v pořádku, či zda by se mělo přitvrdit a jít až někam do nižších poloh, až třeba k 70 %. Ale tam skutečně asi těžiště toho problému není. V podstatě Česká národní banka, která zatím s těmito nástroji operuje v rovině doporučení, tak k tomu doporučení postupně využívala těch dalších nástrojů, ať už se to týká dluhové služby, tedy Debt Service, nebo samotným dluhem, kdy tyto parametry jsou určovány od roku zhruba 2018 a už můžeme vyhodnotit, jak toto doporučení bylo akceptováno tím sektorem, tzn. samotnými finančními institucemi.