A dodal jsem, že si myslím, že si z Ostraváků takto buď dělá (hnutí ANO) blázny, nebo jimi pohrdá. Proč? Ostrava je třistatisícové město s několika miliardovým rozpočtem, tedy z pohledu pana Babiše opravdu velká firma! 

Místo odpovědi, s výjimkou jedné věty, že by tohoto mladíka klidně zaměstnal (neřekl, zda jako vrátného či generálního ředitele?), se mi dostalo osobních invektiv. Otázka byla, ale pane Babiši relevantní. Ona politika je profese jako každá jiná. I v ní se získávají zkušenosti, i v ní se dělají chyby a z nich se moudří poučí, pracují na sobě dále, nebo se nepoučí a skončí. Ale ani v politice nelze přeskakovat určité přirozené fáze učení se a získávání zkušeností. Kam to vede, když si někdo myslí, že v politice je každý ihned profesorem, vidíte ve svém hnutí sám. Máme místopředsedkyni sněmovny, která se ani po půl roce ve funkci nenaučila řídit sněmovnu, máme ministryni spravedlnosti a ministra obrany, kteří svými mediálními výstupy stačili urazit spoustu našich spoluobčanů, nebo zpochybnit naše spojenecké závazky a máme ministra financí, který svou politiku pojal tak trochu ve stylu: „odvolávám, co jsem slíbil a slibuji, co jsem odvolal“ ... 

A nyní k mé osobě, o níž se pan Babiš tak rád otírá. Předně je zajímavé, že ve své kauze je pan Babiš velmi háklivý na to, zda je odsuzován za svou údajnou spolupráci s StB ještě před tím, než o ní rozhodne soud, ale v jiných případech, které potřebuje zneužít k politickému boji, mu na respektování rozhodnutí příslušných orgánů nesejde. 

Takže pane Babiši, po (v mém případě opravdu velmi důkladném) prošetření celé kauzy různých udání pana Michálka na údajné korupční jednání na Státním fondu životního prostředí a po prošetření toho nejabsurdnějšího z nich, že jsem  Michálka uplácel funkcí náměstka za zničení různých nahrávek, které jsem nikdy neslyšel a jejichž obsah jsem tak nemohl nikdy posoudit (takže jaký důvod k uplácení jsem asi měl a čeho bych se bál?), bylo konstatováno, že se nejen Pavel Drobil, ale ani nikdo další, koho Michálek křivě obvinil, ničeho nedopustil. V případě pana Knetiga o tom rozhodly dokonce obě soudní instance.