Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové.

Jak se něco jmenuje panevropský, tak to v nás už dopředu vzbuzuje jakýsi zvláštní pocit a je potřeba se na každou takovou věc podívat daleko konkrétněji. Z první analýzy, kterou jsme si u tohoto zákona udělali jako hnutí SPD - (Silný hluk v sále.)

Děkuji vám, pane předsedající. Z první analýzy, kterou jsme si udělali, je podle nás evidentní, že Česká republika žádný takový panevropský osobní penzijní produkt zatím nepotřebuje a že jde jenom o implementaci zase nějakého nadnárodního práva, nějaké směrnice, která prostě nám dává nějakou možnost. Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika potřebuje úplně jiné věci, že potřebuje českou penzijní reformu, která se bude vztahovat na všechny seniory, všechny důchodce a že to je pro nás samozřejmě nejdůležitější věc.

Ale pojďme se podívat, jaký je cíl návrhu tohoto zákona v českém právním řádu. Je to nařízení, to je tady hned ze začátku napsáno. Je to nařízení a má za úkol harmonizovat soubor základních vlastností a to například z hlediska minimálního obsahu smluv investiční politiky, změny poskytovatele či přeshraničního poskytování a přenositelnosti. Přičemž obsahuje několik diskrecí, například v oblasti akumulační fáze, výplatní fáze poplatku, poskytování informací. Nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Cílem právní úpravy je adaptace právního řádu na uvedené nařízení.

Je to tedy přesně tak, jak jsem řekl. Je to implementace nařízení, kdy my jsme povinni ho implementovat a pokud ho nebudeme implementovat, přestože nám nic nepřináší - jenom jakousi možnost, dokonce ho nehodláme ani zavádět - tak nás to bude stát peníze na pokutách.