Ten kdo sledoval události kolem tureckého převratu podrobně, byl svědkem totálního obratu jak sdělovacích prostředků tak i politiků Západu ve vztahu k tureckým představitelům. Turecký prezident Erdogan byl v sobotu označován za zachránce a obránce demokracie za jeho podíl při potlačení vojenského puče. Toto označení si vysloužil navzdory tomu, že již nejméně 2 roky vyplývají na povrch skandály o jeho minimálně ekonomické spolupráci s Islámských státem a povstaleckými skupinami v Sýrii, kde páchají nehorázné krutosti. Byl označen za demokrata ačkoli pokračuje turecká okupace severní části Kypru či potlačování práv kurdské menšiny.
Demokrat se však pro západní politiky i média stal během jediného víkendu diktátorem. Toto označení si vysloužil rozsáhlými čistkami v armádě i ve státním aparátu. Přestože v době, kdy píšu tento článek, není jisté kdo doopravdy stál za převratem – od Fathullaha Gülena, přes USA až k samotnému Erdoganovi, jedno je jisté – nikomu nešlo o upřímnou snahu zavést v Turecku demokracii západního stylu. Pominuli skutečnost, proč by se měl západní politický systém vyvážet tam, kde o něj není zájem.
Spojené státy svou vojenskou angažovaností v regionu demokratické režimy nenastolily, ba naopak stabilita a sekularita jednotlivých států byla vyvrácena. Příkladem může být sousední Irák, kde sekulárního vůdce nahradila nekonečná občanská válka a s ní související růst islámského radikalismu. Motivem angažovanosti Spojených států v převratu by nebyla pravděpodobně demokracie, ale spíše turecká snaha o urychlené narovnání vztahů s Ruskem, s jehož prezidentem se Erdogan setká počátkem srpna. To jistě ve Spojených státech nevidí rádi, zvláště proto, že Turecko bylo vždy věrným spojencem jak proti SSSR tak proti Rusku.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV