Tak dneska je to přesně rok, co jsem takhle stál jako nový hejtman před zastupiteli našeho kraje.

Uteklo to neuvěřitelně…

Někdy se říká, že prvních sto dní by mělo mít nové vedení kraje trochu klidu. Jenže my jsme neměli před rokem ani to. Začala stoupat čísla nakažených. Blížil se druhý lockdown. Za pár týdnů mi měly začít chodit reporty o tom, jak se plní lůžka na JIPkách a bohužel i zprávy o mrtvých. Vakcína byla ještě v nedohlednu. Jediné, co se dalo dělat, bylo zůstat doma. Ještě se ani nesešlo nové  zastupitelstvo a tehdejší hejtman Šimek mě přizval do krizového štábu. Vypadlo to na opravdu mega průšvih a řešilo se, jestli se začnou převážet pacienti na BVV. Ještě jsem ani nebyl oficiálně zvolený a už jsem to musel řešit. Prostě hodit do vody a plav.

A do toho jednání o rozpočtu. Nazvali jsme ho tehdy  jednoduše - Hra o přežití. Kvůli COVIDu a změnám v daních jsme ho totiž museli psát jenom červenou tužkou a škrtat, co se dalo.

Po loňských Vánocích začala růst čísla… 15, 20 tisíc denně! Kolegové v práci postupně zůstávali doma. Buď šli do karantény nebo to sami chytli. Dostával jsem na stůl predikce. Byli jsme krůček od toho, že zdravotní systém zkolabuje.