Adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně zapalují, patří již i u nás neodmyslitelně k předvánoční výzdobě. Tento zvyk nepřímo navazuje na židovskou tradici – starou více než dva tisíce let – slavení svátků světel zvaných Chanuka, které připadají na zhruba stejné období roku. Jde o připomínku úspěšného makabejského povstání proti náboženské perzekuci vyvolané Syřany ve 2. století před Kristem. Jeruzalém byl nakonec osvobozen a znesvěcený chrám byl znovu zasvěcen službě Bohu. Podle Talmudu nalezli vítězní Židé jen jediný džbánek neznečištěného oleje, kterého bylo třeba k tomu, aby v chrámu hořelo věčné světlo. Ačkoli by toto množství oleje normálně vystačilo jen na jeden den, vydrželo osm dní – tedy dostatečně dlouho na to, aby se opatřila čerstvá zásoba čistého olivového oleje do lampy. Odtud pochází dodatečný název svátku – Slavnost světel.

Název Advent pochází z latinského slova „adventus“ – příchod. V křesťanském smyslu slova tento výraz označuje příchod Mesiáše, který se uskutečnil narozením Ježíše Krista a slaví se o Vánocích. Dnes trvá adventní doba čtyři neděle před slavností Narození Páně. První začátky Adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. V průběhu12. a13. století se stal Advent začátkem nového církevního roku, který do té doby začínal Vánocemi. Na znamení usebranosti a kajícnosti se interiéry křesťanských chrámů zahalují do fialové barvy, oltáře se nezdobí květinami a z Judské pouště opět zaznívá naléhavá výzva Jana Křtitele: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“

Každý Advent si kladu stejnou otázku, jak zasypat tolikeré propasti a srovnat mohutné kopce a bariéry, které stěžují příchod Vykupitele, jak o tom před dvěma tisíci lety kázal Jan Křtitel. Poselství o tom, že vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče se budou pást pospolu a malé dítě je bude vodit, že nikdo nebude škodit ani pustošit..., zaznívá jako krásná hudba z nějakého hodně vzdáleného světa. V tom našem světě, jehož jsme součástí, a který spoluutváříme, jakoby stále častěji zaznívá střelba zbraní a nikdo se příliš nemá k tomu, aby překul meče v radlice, spíše naopak. Znamená to snad, že ona prastará proroctví zklamala? Že nás pouze uvádějí do nereálné atmosféry světa pohádek a bájí, protože jen v něm dobro vždy vítězí nad zlem a láska nad nenávistí?

Slyším takové a podobné otázky často a nelze se divit, že mnohým přemýšlivým lidem nedají spát. Zpravodajské kanály nás v poslední době až příliš často zahrnují informacemi o nových a nových teroristických útocích, o ozbrojených konfliktech, o umírání nevinných lidí, o vojenských operacích, které následují jako odveta či prevence namířená proti záškodnickým akcím radikálů v různých oblastech světa. A spirála zla ne a ne skončit.