Součástí snahy na snížení nákladů jsou i pracovní síly. Jsou dobře známy případy, kdy zaměstnavatel navrhuje, obvykle prostřednictví odborové organizace, alternativu – propuštění části zaměstnanců nebo dočasné zkrácení pracovní doby doprovázené snížením mezd. Solidarita zaměstnanců vede k přijetí té druhé verze. Nejvíce to postihuje dělnické a nižší úřednické kategorie. V zemích západní Evropy lze toto nepopulární opatření ve většině případů přežít, protože příjmy jsou v průměru výrazně vyšší než průměr v České republice. U nás snížení platů o 30 až 40% znamená odsouzení většiny lidí do kategorie bezdomovců.
Princip „Kurzarbeitu“, tedy nabídka státu dokrýt část snížené mzdy na 70% při zkrácení pracovní doby zaměstnanců a umožnit tak podnikateli přežít až do lepších časů a přitom nezvyšovat nezaměstnanost propouštěním pracovních sil, je vítaným řešením.
Zachová se zaměstnanost, neztrácí se odbornost, zachovává se sociální smír, státem vydané prostředky by neměly překročit dávky v nezaměstnanosti, které by případně musely být vypláceny.
Kurzarbeit vyvolává velkou diskusi. Především proto, že v našem regionu je skoro každý podnikatel podezřelý, že se snaží zneužít každé možnosti, jak na státu ušetřit peníze, jak si ustanovení zákona vyložit po svém a soudy mu nakonec dají za pravdu, neboť zákony šité horkou jehlou mívají slabé stránky.
Kdo odborně posoudí, že je firma v odbytových potížích a ještě k tomu dočasných, přechodných? Pracovnice na Úřadu práce? Příslušné ministerstvo? Budou to umět?
Vládní návrh si ponechává právo rozhodnout o okolnostech, které dají firmě právo požádat prostřednictvím Úřadu práce o příspěvek na „kurzarbeit“. Zřejmé okolnosti jsou přírodní, živelné katastrofy u nás nebo i v zemi odbytu, ty se dají dobře ověřit, včetně jejich dopadu na konkrétní firmu. I politické a ekonomické turbulence v cílové, exportní zemi se dají dobře ověřit, horší už to bude s prognózou „dočasnosti“. Nejhůře dokumentovatelné budou odbytové potíže v zahraničí vyvolané náhlým poklesem poptávky. To ale budou nejčastější případy. V dnešním globalizovaném světě s hlubokou specializací to budou situace, kdy český výrobce je subdodavatelem dalšího subdodavatele pro finálního výrobce. Finální montáž může probíhat ve třetí zemi na druhém konci světa. Bude pak hodně záležet na benevolenci ministerského úředníka, či pracovníka Úřadu práce.
V tomto případě, proč vymýšlet vymyšlené. V sousedním Německu tato instituce Kurzarbeitu funguje, podmínky jsou v zákonech jasně popsány, úřady práce konají a rozhodují. Poslanci Sněmovny ČR, kteří tak rádi cestují do zahraničí, mají příležitost se nechat poučit. Vstřícnost jejich německých kolegů je známa. A proč by nemohli pracovníci českých Úřadů práce nebo ministerstev odjet na pracovní stáž do Německa a poučit se od německých kolegů, jak posuzovat oprávněnost požadavku na peníze z Kurzarbeitu? Ministři si platí celou řadu poradců, proč jednou nepozvat a nezaplatit poradce z Německa?
Ing. Pavel Hořák,
Externí člen odborné ekonomické komise SPO
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: SPO
