Stravenky nejsou peněžní formou plnění a proto se z nich nemusí odvádět sociální a zdravotní pojištění ani daň z příjmu. Praktická je i jejich univerzálnost. Svým způsobem jsou výhodné i pro jejich příjemce například restaurace či jiná stravovací zařízení. Jistě by bez jejich existence takové množství lidí neplnilo v době obědů restaurace a nedávalo si populární “meníčka”.

Co už není tak fajn je nenažranost stravenkových firem. Trh se stravenkami u nás po sérií fůzí ovládají fakticky dvě největší firmy a ty podle mě zneužívají svého postavení na trhu. Háček je v tom, jak si nechávají za svoje služby královsky zaplatit.

Zaměstnavatel nakoupí pro své zaměstnance stravenky. Za to podle standardního ceníku zaplatí poplatek 4% bez DPH. Ten kdo stravenky přijímá je na tom nejhůř. Musí stravenky spočítat a někde odevzdat. Pokud je nechce posílat poštou musí je odvézt do velkých měst, kde mají stravenkové firmy své kanceláře a kde stravenky proplácejí. To je akce na několik hodin a nese s sebou náklady. Z logiky věci vyplývá, že to nedělají každý den, ale třeba po 14 dnech nebo měsíci. A to všechno dostanou z hodnoty přijatých stravenek o 6% bez DPH méně v případě proplacení v hotovosti či o necelé procento méně v případě proplacení bezhotovostně na účet. Brachu téměř celkem 10% bez DPH od zaměstnavatelů a příjemců stravenek dohromady.