Loni skončila Česká republika podle hodnocení Evropského spotřebitelského indexu zdravotní péče (Euro Health Consumer Index – EHCI) na 14. místě z 35 hodnocených států. Až za námi se zůstala třeba Velká Británie. Jenže, nenasazujme si růžové brýle. Jsou oblasti zdravotní péče, které pokulhávají. A jsou i takové, které se momentálně nachází na pokraji krachu. Takovou oblastí je domácí zdravotní péče.

Není to dlouho, kdy musela moje dobrá kamarádka vyhledat lékařskou pomoc pro svou osmdesátiletou maminku. Ta za celý svůj život (vyjma krátkých pobytů v porodnici) nebyla v nemocnici, hospitalizaci proto zvládala extrémně špatně. Její stav nebyl zpočátku natolik vážný, musela ale dvakrát denně absolvovat odbornou kontrolu a „kapačky“. I přes příznivé vyhlídky se zdravotní stav maminky v nemocnici zhoršoval, byla na tom špatně hlavně psychicky. Dceři dokázala volat i desetkrát denně a asi po týdnu v nemocnici přestala úplně jíst. Možná si řeknete – chvíli to člověk vydrží, ale kdo podobnou situaci zažil, ví, že především pro starší osoby je někdy pobyt v nemocnici nepřekonatelný. Rodina tedy ihned začala zjišťovat, zda by k nim domů mohla chodit zdravotní sestra. Jenže zajistit rychle v regionu domácí péči nebylo možné, takže si kamarádka nakonec musela vzít v zaměstnání neplacené volno a jezdit za maminkou každý den. Jinak by to byla, podle jejích slov, konečná.

Možná je vám takový příběh povědomý, třeba jste se s podobnou zoufalostí setkali ať už přímo, nebo jako já prostřednictvím svých blízkých. Nedostatek domácích zdravotních sester má relativně snadné vysvětlení – už teď mají poskytovatelé domácí zdravotní péče málo financí a nemůžou adekvátně zaplatit dostatečný počet sester. Ty pak logicky odcházejí jinam, upřímně i v takovém Lidlu jim totiž dají víc peněz než za těžkou dřinu v domácím zdravotnictví. Co tento sektor ještě drží, jsou zdravotní sestry, které berou svoje povolání jako poslání. Ale popravdě, bojím se, že i ty se za chvíli přepracují.