Jsem přesvědčen, že zákony, které přijímá Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, by měly být schvalovány až po důkladné diskuzi a předložení všech argumentů. Například Horní zákon, který kromě dalších věcí obsahuje zvýšení poplatku z vydobytého nerostu. Nejspíš si vzpomenete na to, co už se kolem tohoto zákona doposud událo. Novela Horního zákona byla teprve v meziresortním připomínkovém řízení a ještě zdaleka ji neschválila vláda, natož aby se jí zabýval Parlament. Ale se zvýšenými příjmy z hnědého uhlí se počítalo již v návrhu rozpočtu na rok 2015.

Původně tvůrci novely říkali, že počítají s jasnou kalkulací zvýšení poplatků za uhlí na regiony. Tedy že se udělá takzvané hodnocení dopadu regulace RIA. Zákon se ale připravuje v takovém spěchu, že vláda tento závazek zcela ignorovala. Jinými slovy vše vzniká překotně, na koleni a bez jasného vyčíslení dopadů. Můžeme se pouze dohadovat, zda je to dílem náhody, neschopnosti, nebo jde o záměr.

Dalším příkladem je dlouhotrvající bitva o tzv. prolomení limitů těžby uhlí. Rozhodnutí o zrušení či posunutí limitů se odkládá již roky. I když těžaři, obyvatelé dotčených regionů i odborníci varují, že je doslova za minutu dvanáct. K čemu to dospělo?

K tomu, že se nejspíš opět narychlo přijme nějaké rozhodnutí, které bude ovlivněno těmi, kdo křičí. Případně těmi, kdo prosazují své zájmy. Opravdové argumenty zapadnou. Skutečně odborné studie a analýzy, které by vyčíslily dopady ať už jakéhokoli rozhodnutí, chybí. Dost možná se posléze řekne, že bylo třeba rozhodnutí přijmout rychle, protože hrozilo prodlení.

Velmi podobná je situace u aktualizace státní energetické koncepce. Opět chybí opravdové reálné podklady. Těmi nemyslím demonstrace ekologických aktivistů či nátlak lobbistů. Rozhoduje se zde o energetické budoucnosti na dlouhé roky dopředu. Tedy o něčem, co ovlivní každého z nás. Jde o ceny energií pro domácnosti i firmy. Jde o naši energetickou bezpečnost a nezávislost. To je vzhledem k nepředvídatelným událostem ve východní Evropě mimořádně citlivé téma a jde samozřejmě i o státní rozpočet, životní prostředí a další faktory. Opravdu není mnoho důležitějších věcí, které zde projednáváme. Ale místo hluboké odborné diskuse jsme jen svědky překřikování.