Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych po projevu pana poslance Profanta rád vrátil diskusi k meritu věci. Nejsem si úplně jist, zdali pochopil to, co projednáváme. Vy jste si například spletl svítivost pouliční lampy s požadavky na osvětlení. Těch kravin tam byla celá řada, ale já se k tomu nechci vracet

Na celkovou změnu stavebního práva Česká republika prostě čeká příliš dlouho. Pohled do nedávné historie nám jednoznačně ukazuje, že jít cestou záplatování větších či menších pozměňovacích úprav nejenže nepomáhá, ale ve většině případů naopak způsobuje další zhoršení situace. Proces většinou přinese nové povinnosti, nová razítka, dále se zkomplikuje a prodlouží.

Mohl bych zde mluvit o novelách, které měly neutěšený stav alespoň dílčím způsobem zlepšit, ale přinesly pravý opak. Mohl bych se zde zamýšlet nad tím, proč ti, kdo ještě zavčasu mohli ty změny připravit a předložit, zaspali a dostali Českou republiku do tristního stavu povolování staveb a rozvoje českých měst a obcí. A samozřejmě bych zde mohl podotknout, že jsou to začasté stejní lidé, nebo ze stejných politických stran a uskupení, kteří když měli mluvit a především pracovat, tak nečinili, dnes ale přesně vědí, jak a co by mělo v té oblasti být a co by naopak být nemělo.

Nutnost zrychlení stavebního řízení pro podporu konkurenceschopnosti České republiky se diskutuje více než 20 let. V roce 2006 byl schválen stavební zákon č. 183/2006 Sb. a průběžně řada novel, a žádný z těchto kroků skutečně zrychlení povolování výstavby nepřinesl. A výsledek? Ve výstavbě například dálnic nás předběhly mnohé evropské země včetně našich sousedů.

Jaké jsou tedy vlastně zásadní problémy současného stavu? Jedná se především o nejednotnost, složitost a atomizaci veřejného stavebního práva mezi obrovské množství obecních, speciálních a jiných stavebních úřadů a více než 40 dotčených orgánů. Častým problémem je systémová podjatost. Typické pro Českou republiku je nepřiměřená délka řízení a přezkumu závazných stanovisek. Slabinou je faktická kompetenční slabost stavebních úřadů způsobená závislostí na závazných stanoviscích dotčených orgánů státní správy a jejich samostatných přezkumech. Stále se potýkáme s instančním i kompetenčním pingpongem mezi stavebními úřady. Problémem jsou také účelové obstrukce účastníků řízení, enormní právní nejistota na stranách všech žadatelů o povolení, stejně jako odpůrců, ale také státní správy i samosprávy. A proto tolik případů končí u českých soudů, které je zatěžují, a to, kolegové, zcela zbytečně.