Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, rozprava byla přerušena v části mého vystoupení. Vždycky je to trošku hendikep začínat znovu v polovině vystoupení, nicméně se budu snažit již neopakovat všechny peripetie, které provázejí novelu zákona o dávkách v hmotné nouzi.

Jenom bych shrnul postoj můj a mých kolegů k dnes projednávané novele, tedy sněmovnímu tisku 89. Ještě se znovu vyjádřím k pozměňovacím návrhům svým.

Pokud se týká našeho postoje, povinná aplikace poukázek dávek na živobytí podle dostupných informací nesnížila zneužívání této dávky a bohužel velmi ztrpčila život řadě zranitelných skupin obyvatel. Ať už jsou to lidé s nejvyšším stupněm invalidity, lidé pečující o osobu blízkou, senioři, lidé s vyšším stupněm příspěvku na péči, ale také lidé, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních či v pobytových sociálních službách. (Hluk v sále je veliký. Velmi špatná slyšitelnost.)

Ambicí mou a skupiny předkladatelů v uvozovkách konkurenčního návrhu 99 bylo najít soubor výjimek osob, které jsou skutečně tímto nejvíce postiženi a jinak systém povinných poukázek v rozmezí 35 až 65 % zachovat. Bohužel diskuse, která byla následně v odborné veřejnosti, na výboru pro sociální politiku, i zde na plénu, konzultace s pracovníky úřadů práce, konzultace s pracovníky pobytových sociálních služeb, ale také například s psychiatrickými léčebnami ukázaly, že vytaxovat ten soubor výjimek je velmi obtížný úkol. Také se ukázalo, že i tady ve Sněmovně je několik skupin poslanců, kteří vidí ten systém výjimek různě, a tak se ukázalo, že najít zde politickou shodu na tom, které výjimky skutečně schválit, je obtížný úkol.

Právě z tohoto důvodu jsme nakonec společně s kolegou Sklenákem, respektive každý zvlášť, ale ve stejném duchu, podali pozměňovací návrh, který už jsem tady představoval. Je to ten pozměňovací návrh F4 a dále pozměňovací návrh A1 kolegy Sklenáka, který vrací novelu zákona o hmotné nouzi před poslední novelizaci, tedy před účinnost od 1. 12. 2017. Já si uvědomuji, že to není úplně ideální stav, nicméně to považuji za nejčistší řešení právě proto, že ať se uchýlíme k jakémukoliv výčtu výjimek, tak vždycky tady hrozí, že na některou zranitelnou skupinu osob zapomeneme.