Naposledy skrze tzv. sledovací (nebo přesněji šmírovací) vyhlášku, která by umožnila obcím a státu monitorovat aktivity lidí pomocí dat z Wi-Fi sítí.

Tento krok, obhajovaný ministrem vnitra Vítem Rakušanem jako nenápadný administrativní nástroj, však ve skutečnosti rozšiřuje pravomoci státu šmírovat každodenní život obyčejných lidí – zatímco privilegovaní se systému stále vymykají. Zdá se ovšem, že z obavy před poklesem volebních preferencí před volbami vláda nakonec návrh stáhne. 

Připomeňme, že ruku v ruce s tím šel nenápadně prosazený přílepek k zákonu Lex Ukrajina o tzv. činnosti pro cizí mocnost. V praxi jde o další zbraň v arzenálu vládnoucích mocenských skupin, která jim umožní umlčet nepohodlné hlasy. A je úplně jedno, zda se jedná o radikální levici, odboráře nebo aktivisty za klimatickou spravedlnost. Každý, kdo se znelíbí moci, může být obviněn ze „spolupráce s cizí mocí“ – a jak ukazuje současná praxe, tato „moc“ je definována velmi vágně. 

Šmírování pod rouškou modernizace

Rakušanovo ministerstvo nově navrhovanou šmírovací vyhlášku prezentuje jako „anonymní sběr dat“, který má pomoci „zlepšit služby“ obcí. Jenže když stát nemá peníze na zajištění důstojného života seniorů, financování školství, nebo budování dostupného bydlení, kde bere čas i prostředky na sledování lidí přes Wi-Fi? Je jasné, že v praxi se tento „neškodný“ monitoring může snadno stát nástrojem sociální kontroly.