Jako dítě školou povinné pamatuji už jen nepravidelné pracovní soboty. Většinou se pořádalo nějaké cvičení branné výchovy – kdy jsme si měřili brady a nosy na plynové masky a pak tyto ajatinem umývali. Někdy se pracovní sobota řešila jakousi brigádou či pochoďákem. Málokdy se normálně učilo.

Ale starší lidé jistě dobře pamatují pracovní soboty zcela normální. Nebyly žádné podzimní prázdniny a jarní prázdniny (jen jeden den pololetky), nebylo volno na Václava ani na 17. listopadu. Nebyly další 3 dny ředitelského volna. Když to sečteme, školní rok měl pár stovek hodin navíc.

Ale dva měsíce prázdnin tady byly odjakživa (a pochopitelně se nepracovalo ani nechodilo do školy v neděli). Tyto dva měsíce jsou stálicí našeho vzdělávacího systému. Systému, který se jinak reformuje a „reformuje“ neustále a čím dál podivněji. Ale červenec a srpen – měsíce, kdy žactvo má/musí pomáhat při sklizni :-) – odolávají zubu času fantasticky.