Nedávný útok Spojených států na íránské jaderné zařízení znovu rozpoutalo debatu o tom, jak daleko může Západ zajít, aby zabránil šíření jaderných zbraní. Mnozí kritici bijí na poplach kvůli eskalaci napětí nebo porušování mezinárodního práva. Jenže tyhle debaty o detailech nám často zakrývají to podstatné: jaderná zbraň v rukou íránského režimu by pro celý Blízký východ, a nepřímo i pro nás v Evropě, představovala existenční hrozbu.

Útok USA považuji za oprávněný a nezbytný krok v rámci politiky nešíření jaderných zbraní. Írán se o jadernou bombu snaží už dlouho a opakovaně porušuje mezinárodní dohody. Kdybychom je nechali být, je víc než pravděpodobné, že by už dnes tuto zbraň měli. A to by úplně změnilo rovnováhu sil v regionu, který je už tak křehký.

Když se mluví o jaderném Íránu, často slyšíme argument typu: „Vždyť je pár dní od bomby už dvacet let, tak se toho bát nemusíme.“ Tenhle postoj je ale nejen naivní, ale i nebezpečný. Zapomíná se na klíčovou věc. Důvod, proč Írán bombu stále nemá, nejsou jeho vlastní zábrany, ale právě tlak zvenčí. Bez kybernetických útoků, sabotáží a diplomatického tlaku by režim v Teheránu zbraň měl už dávno.