I když, pravda, je to ústavní činitel a neměl by si tedy při dobývání srdcí a jiných orgánů žen a dívek počínat (řečeno s Vladislavem Vančurou) „jako lancknechti, když dobyli město“.
Jenže on pod tím zdánlivě úsměvným povrchem dlí jeden mnohem temnější příběh, a ten se jmenuje „konec demokracie v Čechách“. Feriho úspěch v předchozích volbách byl dán jeho soustavnou aktivitou na sociálních sítích. Získal velké řady příznivců a sympatizantů, z velké části „-teens“, jen skrze svou atypickou vizáž a prázdné slibující věty typu „budu ve všem při vás, budu vám všechno říkat, budu transparentní, budete vědět o každém mém kroku“. To byla mantra jeho účtů na síti. A teď ho ze Sněmovní ulice a z kandidátky vyhání právě historka, kterou nikomu neříkal, naopak popíral a stále popírá. A jeho stoupenci (Pekarová, Jurečka, Kalousek, Ženíšek atd.) mu ještě tleskají, jaký je pašák, že abdikoval, a jak „vrátil do Čech politickou kulturu“ To si můžete hlavu ukroutit. Tady někdo dlouhodobě překračuje přinejmenším etické, ne-li trestní hranice, a ejhle, ještě dostane korunu za „navrácení politické kultury“.
Podstatou tohoto poučného příběhu je fakt, že naše demokracie je nemocná. Vzpomeňme, jak jsme po roce 1989 omlouvali ty nájezdy různých zpěváčků, herců a jiných známých tváří, avšak s nulovými politickými schopnostmi, do politických funkcí tím, že „naše demokracie je ještě příliš mladá a nezkušená a teď hlavně potřebujeme ty osobnosti“. Pamatuji si, jak zpěvák Sváťa Karásek (dej mu jeho pánbůh lehké spočinutí) byl kdysi kamsi nominován, a když se ho novináři ptali, co do té funkce chce vnést, odpověděl, že kandiduje „jako ta osobnost“. Od těch dob uplynulo několik dekád. „Ty osobnosti“ se většinou z politiky odporoučely (na rozdíl od Olgy Sommerové, která se do ní aspoň na chvilku podívá jako náhradnice za Feriho), a místo nich nastoupili zlatokopové. Lid si začal čím dál častěji šuškat, že do politiky jde jen ten, kdo nic jiného neumí. A mnohdy (jistě ne vždy) to byla pravda. Opět vzpomeňme, kolik lidí se de facto narodilo ve vrcholné politice – Stanislav Gross, Bohuslav Sobotka, Jan Hamáček, Kateřina Konečná, Marek Benda a další. Z velké části lidé, kteří před vstupem do politiky neměli žádnou nebo jen minimální zkušenost z praktického života. Což mimochodem znamená, že mu byli vzdáleni natolik, že – jak se říkalo za komunistů – ani nevědí, kolik stojí máslo.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV