„Od samého počátku se EU potýkala se zlomyslnými předpověďmi svého krachu. Evropský projekt se ale opakovaně ukázal být odolnější, než mnozí čekali…. V jednotě je naše síla…. Abychom uhájili mír a posílili svou bezpečnost ve všech podobách, potřebujeme efektivnější Evropu…. To vše pochopitelně probouzí obavy a vyvolává zlost. A poskytuje živnou půdu populistům v jejich honbě za mocí… Jde-li nám o bezpečnou a prosperující budoucnost, jsou Evropská unie a transatlantická aliance naší nejlepší volbou! … Proto musíme se svými nejbližšími spojenci spolupracovat jako odolné a pevné politické společenství. Pro Evropany to znamená, že potřebujeme posílit smysl pro společný strategický zájem. … Musíme však být připraveni v domácí diskusi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU, včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech. Musíme zvýšit povědomí o tom, že stabilita a moc – jinými slovy schopnost společně jednat – jsou naším sdíleným zájmem.“
Mnoho lidí oprávněně udivilo, že hlava státu dobrovolně předává pravomoci rozhodovat o našich osudech, o naší vlasti, jiným, především dominantním velmocím evropského kontinentu, co do počtu obyvatel a ekonomického postavení jde samozřejmě hlavně o Německo. V překladu z diplomatické mluvy onoho Pavlova projevu jde totiž o to, že Pavel vyhlašuje naši ochotu sloužit velmocenským (patrně opět hlavně německým) zájmům.
Pomineme-li, že to řekl ještě nedávno věrný služebník komunistického režimu, jsou to slova dnešní hlavy státu, a ta mají na mezinárodní půdě svoji váhu. Tato slova už bude těžké brát zpět. A nelze předpokládat, že by zrovna generál Pavel měl k něčemu takovému chuť nebo odvahu. Zjevně jedná podle jiných not než našich národních, proto byl vybrán a proto byl také na základě zdrcující marketingové masáže zvolen. Koná teď svou povinnost, jak byl zvyklý. Jen jiné zeměpisné a politické straně.
Čteme-li pozorně Pavlův projev, nemůžeme se zbavit dojmu, jako bychom to už někde slyšeli. Citujme:
„Pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se za souhlasu vlády v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat s vybranými pozornostmi a se všemi poctami, prokazovanými hlavám států. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou Vůdce německého národa. Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života. Tento svůj slib říšský kancléř splnil dnes vydáním výnosu, datovaného na Hradě pražském o „Protektorátu Čech a Moravy“, kterým se zaručuje našemu národu jeho vlastní národní bytí se všemi náležitostmi, potřebnými k uspořádání jeho vlastních věcí a k pěstování vlastního národního života. Oproti zahraničí přijímá Německá říše naše zastoupení a naši ochranu na základě společných zájmů. Vnitřní bezpečnost obstaráme si vlastními orgány.
Byl jsem ujištěn důvěrou říšského kancléře. Jeho důvěru osvědčuje jeho přípověď, poskytnouti mi přispění, kdyby toho poměry našeho národního života vyžadovaly. Stejně jako se nechci prohřešiti na důvěře ústavních činitelů, kteří mne povolali k mému úřadu, nechci se prohřešiti na důvěře Vůdce německého národa. Tato důvěra ukládá mi však za povinnost, abych užil všech prostředků, v případě nutnosti i nejtvrdších, kdyby zájmy našeho národa byly ohrožovány. Mám pevnou naději, že náš národ i v novém státoprávním poměru může dospěti ke klidnému a úspěšnému životu, a že může dosáhnouti velkého rozkvětu.
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Nikdy v minulosti neměl náš lid tak vážnou dějinnou povinnost, aby byl naprosto svorný a jednotný. Rozhodl jsem se proto jako odpovědná hlava národa českého, že učiním co nejrychleji rozhodné kroky, které povedou k naprostému sjednocení všech vrstev národa, neboť jediné toto sjednocení zabezpečí jeho blaho a štěstí. Jsa povinen o ně pečovati, jsem odhodlán nestrpěti žádné odstředivé snahy, žádné skupiny a frakce, které, nedbajíce zájmů nejvyšších, měly by touhu nad tyto zájmy povyšovati zájmy stran a osob. V těsném semknutí nás všech a v řádném plnění národních povinností bude nejlepší záruka naší zdárné budoucnosti. Volám Vás proto všechny ke klidu a ke společné poctivé a tvořivé práci.“
To jsou podstatné pasáže z rozhlasového projevu státního prezidenta Emila Háchy dne 16. března 1939, den po nacistické okupaci našich zemí. Kolik tam rezonuje společných myšlenek! Uchylujeme se do náruče velkého geopolitického celku zaručující nám rozkvět a budoucnost, důležitá a nezbytná je naše jednota, proti jakémukoli oponentnímu názoru buďme připraveni tvrdě zasáhnout.
Zkusme tedy najít nějaký opravdu zásadní rozdíl mezi oběma projevy. Dokonce ani ten zahraničně-politický nenajdeme. Zatímco nacistické Německo se na válku se Sovětským Svazem teprve chystalo, avšak v plánu už byla bez nejmenší pochyby, později podepsaný pakt Ribbentrop – Molotov ji jen na krátký čas oddálil, EU a NATO se dnes vyjadřují už tak, jako bychom s dnešním Ruskem již ve válce byli, a dodávají na protiruský boj zbraně a další podporu za nekonečné miliardy.
Ano, je zjevné, že opět dochází k novému dělení světa (a Evropy), a naše nejvyšší reprezentace v tom sehrává opět po desetiletích nedůstojnou roli lokaje. Smutné zjištění!
Přitom je podstatné položit otázku: je vzdání se práva veta při unijním rozhodování oficiální doktrínou zahraniční politiky naší vlády? Podle všech dosavadních premiérových slov není. To znamená, že pan generál jedná na vlastní pět. A teď si představme, že by něco podobného prohlásil na mezinárodním fóru veřejně Miloš Zeman - a nemyslím jen podobné obsahově, ale hlavně formou, tzn. formuloval by vlastní zásadní názor v oblasti mezinárodní politiky resp. postavení ČR vůči EU, NATO, zahraničí apod..... Okamžitě by se na něj sesypali pětikoaličníci, Pekarová, Piráti, Kalousek, Lipavský a jejich média a ČT s tím, že prezident se nemá co vyjadřovat k zahraniční politice, že je to doména vlády. Inu klasika – dvojí metr.
A na závěr se hodí ocitovat Článek 65 naší Ústavy, kde se v bodě 2 píše: „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.“
Potřebuje to komentář?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
