Včerejším tématem internetových serverů byly informace o demonstracích namířených proti přistěhovalectví, Evropské unii a současným českým vládním elitám. Vrcholem dne byla večerní zpráva o napadení autonomního sociálního centra Klinika v Praze. Toto centrum pomáhá uprchlíkům, uprchlíkům, kteří přišli do naší země z různých důvodů, často je důvodem strach o vlastní život, často i ekonomické důvody. O tom, kdo v naší zemi získá azyl nebo povolení k pobytu rozhodují státní orgány, o tom, kdo získá akutní pomoc, rozhoduje pouze lidská solidarita. Tuto solidaritu nelze po někom požadovat, je rozhodnutím každého z nás, zda solidární pomoc poskytne i komu ji poskytne.

Migrace není ničím novým, je stará jako lidstvo samo. Nejznámějším příkladem je tzv. stěhování národů, díky kterému se naši předci dostali do země, jež mlékem i strdím oplývá. Tuto zemi jsme museli léta hájit, často sami před sebou často před ataky zvenčí. Někdy se nám to dařilo více někdy méně. I občané českého království či později republik na našem území se stávali migranty. Češi hledali pomoc v zahraničí v minulosti opakovaně, v době husitských válek, po Bílé hoře, v době světových válek ve 20. století i v době komunistické totality. Ne vždy byli vítáni s otevřenou náručí, tak jako se to stává současným migrantům, kteří do střední a především západní Evropy míří nejen z arabského světa, ale i černé Afriky, zemí bývalého Sovětského svazu či východních částí Asie.

Je na nás, jak se k potřebám migrantů postavíme, každý z nich má potřeby jiné, ale na začátku vždy podobné, orientovat se v prostředí do kterého přišli a získat informace o tom, co je zde čeká. Po prvotním optimismu se ukazuje, že ne vždy je soužití migrantů s domácím obyvatelstvem snadné. Je nutné ukázat, jaké jsou naše hodnoty a především, že na tyto hodnoty klademe důraz a nebudeme se jich zbavovat.