Lidé, kteří utrpěli zdravotní komplikace po očkování proti covidu-19, budou mít podle nového rozhodnutí Nejvyššího soudu širší možnosti domáhat se odškodnění. Rozsudek mění dosavadní výklad jedné z klíčových podmínek pro přiznání náhrady újmy a podle experta na zdravotnické právo Tomáše Doležala z Ústavu státu a práva Akademie věd představuje významný posun v přístupu soudů k podobným případům. „Dalo by se říct, že je to zásadní změna, byť očekávatelná,“ uvedl Doležal v rozhovoru pro Český rozhlas.

Podle Doležala změna přichází v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu, který určitým způsobem zpochybnil dosavadní přístup Nejvyššího soudu při posuzování závažnosti zdravotních následků. Doležal zároveň upozornil, že ačkoli se nemění samotné zákonné podmínky pro přiznání odškodnění, mění se jejich interpretace.

„Pro poškozené dochází k redefinici jedné z podmínek vzniku nároku na odškodnění,“ řekl. Podle něj je důležité zdůraznit, že Nejvyšší soud nepřepisuje zákon ani nestanovuje nové podmínky. Zákon o mimořádném odškodnění v souvislosti s očkováním proti covidu-19 i dřívější zákon o odškodňování následků povinného očkování nadále vyžadují splnění stejných kritérií, mezi nimiž je i existence zvlášť závažného ublížení na zdraví.

Právě výklad tohoto pojmu byl podle Doležala dosud jedním z hlavních problémů. Nejvyšší soud v minulosti zastával velmi restriktivní přístup a za zvlášť závažné ublížení na zdraví považoval především případy s extrémními následky. „V předchozích rozhodnutích tvrdil, že to zvlášť závažné ublížení na zdraví je potřeba chápat velmi striktně jako ublížení, které opravdu téměř znamená komatické stavy,“ vysvětlil Doležal. Nový rozsudek však podle něj od tohoto výkladu ustupuje. „Teď z tohoto požadavku couvá a říká, že je to potřeba posuzovat trochu mírněji,“ doplnil, že nárok na odškodnění se tak může vztahovat i na další typy zdravotních následků, které sice nejsou bezprostředně život ohrožující, ale přesto výrazně zasahují do běžného života poškozeného.

Podle Doležala zůstává beze změny také systém prokazování souvislosti mezi očkováním a vzniklou zdravotní újmou. Ten vychází z právní úpravy obsažené v zákoně o odškodňování následků povinného očkování z roku 2020. Tento zákon podle něj zavedl mechanismus, který má poškozeným dokazování usnadnit. „Pokud určité typy újmy vzniknou v návaznosti na očkování, tak se předpokládá, že vznikly v souvislosti s očkováním,“ uvedl Doležal. Konkrétní druhy zdravotních komplikací stanovuje prováděcí vyhláška a u těchto případů se při splnění časové souvislosti mezi očkováním a vznikem obtíží předpokládá příčinná souvislost.

Právě otázka dokazování byla podle odborníka v minulosti jedním z největších problémů. „Historicky byla velká debata, jak prokazovat újmy, a to byla jedna z věcí, kde poškození velmi často ztroskotávali,“ řekl Doležal. Nová právní úprava proto podle něj přinesla určité ulehčení tím, že u vybraných zdravotních komplikací není nutné příčinnou souvislost dokazovat v plném rozsahu a zákon ji za určitých okolností předpokládá.

Výše případného odškodnění se podle Doležala stanovuje individuálně a nelze ji předem určit jednotnou částkou. „Odškodné je různé, protože nemáme žádnou paušální částku,“ uvedl. Každý poškozený musí podle něj doložit, jaká konkrétní újma mu vznikla a jaký dopad měla na jeho život. Při výpočtu náhrady se postupuje podle pravidel občanského zákoníku. „Vyčísluje se bolestné a vyčísluje se ztížení společenského uplatnění,“ vysvětlil Doležal, že konkrétní částka se odvíjí od individuálních okolností každého případu a rozsahu zdravotních následků, které po očkování vznikly.

Psali jsme:

Pitvy, které nebyly. Dobiášová a další průlom kolem covidu

Dobrovolné očkování? Antivaxerský narativ, rozzuřil se stanař Dvořák

Ani doktoři nechtějí. Očkování proti covidu je propadák

Označit odmítače očkování kódem? Poslanec SPD se postavil Prymulovi